Buněčná těla jsou zabalena do silné granulární vrstvy ve spodní části mozečkové kůry. Granulární buňka vysílá pouze čtyři až pět dendritů, z nichž každý je zakončen rozšířením zvaným dendritický drápek. Tato rozšíření jsou místy excitačního vstupu z mechových vláken a inhibičního vstupu z Golgiho buněk.

Tenké nemyelinizované axony granulárních buněk stoupají vertikálně do horní (molekulární) vrstvy kůry, kde se rozdělují na dvě části, přičemž každá větev putuje horizontálně a vytváří paralelní vlákno; rozdělení vertikální větve na dvě horizontální větve dává vzniknout charakteristickému tvaru „T“. Paralelní vlákno probíhá v průměru 3 mm v každém směru od rozštěpu, v celkové délce asi 6 mm (asi 1/10 celkové šířky korové vrstvy). Paralelní vlákna při svém běhu procházejí dendritickými stromy Purkyňových buněk a kontaktují jednu z každých 3-5, které míjejí, a vytvářejí tak celkem 80-100 synaptických spojení s dendritickými trny Purkyňových buněk. Granulární buňky používají jako neurotransmiter glutamát, a proto na své cíle působí excitačně.

VývojUpravit

V normálním vývoji stimuluje endogenní signalizace Sonic hedgehog rychlou proliferaci progenitorů mozečkových granulárních neuronů (CGNP) ve vnější vrstvě granulí (EGL). Vývoj mozečku probíhá během pozdní embryogeneze a raného postnatálního období, přičemž proliferace CGNP v EGL dosahuje vrcholu během raného vývoje (P7, 7. postnatální den u myši). Když se CGNP terminálně diferencují v buňky mozečkových granulí (nazývané také cerebelární granulární neurony, CGN), migrují do vnitřní granulární vrstvy (IGL) a vytvářejí zralý mozeček (do P20, 20. postnatálního dne u myši). Mutace, které abnormálně aktivují signalizaci Sonic hedgehog, predisponují ke vzniku rakoviny mozečku (meduloblastomu) u lidí s Gorlinovým syndromem a u geneticky upravených myších modelů.

.