Závěr
1. Na rozdíl od převládajícího názoru není hyperproteinemie (hypcrglobulinemie) „příčinou“ ani „odpovědná“ za hyperkalcemii; nevede k abstrakci vápníku z kostí ani přímo, ani nepřímo lq narušení vztahu hmotnostního zákona3 v. krvi. Při hyperproteinemii, a to i v případě nepřítomnosti hyperfosfatemie, neexistuje proporcionalita mezi celkovým obsahem bílkovin v séru a hladinou vápníku v séru a z celkového obsahu bílkovin nelze vyvozovat žádné závěry o obsahu vápníku v krvi.
2 Pokud se hyperkalcémie vyskytuje ve spojení s hyperproteinémií, jako v některých případech mnohočetného myelomu, může být zvýšení vápníku způsobeno nikoli hyperproteinémií, ale komplikací souběžné destrukce kostí nádorovou tkání; podobně jako hyperkalcémie vyskytující se příležitostně u metastatického osteolytického karcinomu, u kterého jsou hladiny sérových bílkovin normální nebo nízké.6,9 Příliv Ca++ způsobený destrukcí kostí vede k nárůstu vápníku vázaného na bílkoviny i ionizovaného vápníku, přičemž při vyšších hladinách se znovu nastoluje rovnováha mezi těmito dvěma frakcemi předvídatelná úvahami o hmotnostním zákonu.10 Absolutní zvýšení frakce vápníku vázaného na bílkoviny se tedy zdá být důsledkem, nikoli příčinou hyperkalcemie; poměr difúzního Ca:celkového Ca zůstává poměrně konstantní, ať už je bílkovina v séru zvýšená (mnohočetný myelom) nebo normální (hyperparatyreóza).
3. Zvýšený obsah bílkovin v séru není nezbytný k udržení tak vysokých koncentrací vápníku, které se vyskytují při onemocnění. Loeb a Nichols11 ukázali, že vápník vázaný na gram bílkovin je funkcí koncentrace vápníku, přičemž bílkoviny normálně přítomné v séru vážou více vápníku při zvýšených než při normálních hladinách vápníku. K tomu dochází pravděpodobně při hyperparatyreóze. U mnohočetného myelomu s hyperkalcémií i hyperproteinémií se nezdá nepravděpodobné, že většina nárůstu vápníku vázaného na bílkoviny je vápník vázaný albuminem; a jen málo, pokud vůbec nějaký, je vápník vázaný přírůstkem euglobulinu, který je zodpovědný za hyperproteinémii.
4. Rozporný vztah bílkovin a vápníku u hyperproteinémie je pouze zvláštním případem rozporného vztahu bílkovin a celkové báze u hyperproteinémie. Jak bylo zdůrazněno na jiném místě,5 předpoklad, že veškerá frakce globulinu v séru při hyperglobulinemii váže tolik báze, pro kolik se obecně používá faktor „globulin B „12 , vede k tomu, že součet celkových stanovených kyselin zřejmě převyšuje celkovou bázi.
Metody. Vápník, anorganický fosfor, celkové bílkoviny a bílkovinné frakce v séru byly stanoveny metodami popsanými jinde.5 Difúzní frakce vápníku byla stanovena ultrafiltrací 10-15 cm3 vzorků séra přes kolodiové váčky v Simmsově přístroji13; pozitivní tlaky 40-50 mm. Hg, přičemž sérum bylo udržováno při normálním napětí CO, Za pomoc vděčíme Dr. H. S. Simmsovi a panu A. Stolmanovi.
.