LEXINGTON, Kypr – Kašel. Smrkání. Bolesti. Bolesti. Krup. Chřipka. Dokonce vás může postihnout obávaná epizootie.
Cože?
Epizootie. Nebo, pokud jste méně formální, epizootie.
Nedávno, v mnoha částech země, pokud jste kýchali, kašlali nebo jinak jevili známky nachlazení nebo chřipky, někdo pravděpodobně řekl: „Pozor, dostáváte epizootii.“
Toto slovo bylo souhrnným lidovým výrazem pro jakýkoli druh nachlazení nebo podobné nemoci. Když jste dostali epizootii, šli jste k lékaři.
„Byl to archaický výraz pro jakékoli chřipkové onemocnění,“ říká doktor Barry Purdom z Lexingtonu.
Doktorka Mary Pauline Foxová, bývalá šéfka zdravotního oddělení okresu Pike (Ky.), vzpomíná: „Kdykoli jste měli chřipku nebo nachlazení, byla to epizootie. Vzpomínám si, jak to říkala moje babička. Ale já si pamatuji, že jsem to slyšela jako ‚epizootiak‘. Vždycky to mělo na konci ‚ack‘.“
Podle slovníku americké regionální angličtiny existovalo mnoho variant. Mohli jste dostat „epizooty“, „episoozick“ nebo „hepizootic“. A pokud jste měli opravdovou smůlu, mohl vás postihnout „epidoozic“, což muselo být opravdu hnusné.
Tento termín se neomezoval jen na venkovské oblasti.
„Kdykoli jsem kýchl, můj dědeček říkal mé matce: ‚Neboj se, má jen epizootii,'“ říká William Stewart z Lexingtonu, který vyrůstal v Evanstonu ve státě Ill.
Pokud se však podíváte do slovníku na definici slova epizootie, zjistíte, že je definováno jako „epidemie mezi zvířaty“. Jak se tento termín spojil s lidskými neduhy?“
No, ukazuje se, že skutečně existovalo něco, čemu se říkalo epizootie, a před 125 lety to zpustošilo velkou část země. Ale nenakazilo to lidi. Napadla koně.
Nejméně ve 33 státech na podzim roku 1872 onemocněly tisíce zvířat – od tažných mul přes orební koně až po plnokrevníky – záhadnou koňskou chřipkou, která dostala název „epizootie“. Mezi příznaky patřil výtok z nosu, slzení očí, horečka a vyčerpání.
V zemi, která stále využívala převážně koňskou sílu, to byla katastrofa.
Koněmi tažené tramvaje, dostavníky, zásobovací vozy, hasičské vozy a osobní kočáry se zastavily. V některých částech Východu musely zakotvit dokonce i lodě na kanálech, protože nebyli koně, kteří by je táhli.
Pro srovnání si představte, že by dnes najednou skončily všechny naše Chevrolety, BMW a Pontiaky.
Od New Yorku až po Lexington si obchodníci zoufali, protože nedostatek koní jim téměř znemožňoval přijímat nebo dodávat zboží. Někteří si najímali tlupy nezaměstnaných mužů, aby táhli jejich rozvážkové vozy, muži nastupovali do stopy místo postižených koní.
Nemoc, která zřejmě přišla z Kanady, se objevila v Pensylvánii a New Hampshire kolem září 1872. Rychle se rozšířila po severovýchodě.
V New Yorku brzy onemocnělo až 16 000 koní a deník New York Times 30. října 1872 informoval o „úplném zastavení cestování“.
Manhattan se podle deníku New York Herald, který 26. října 1872 předvídal, stal „obrovskou koňskou nemocnicí“: „
Ostatní města a státy byly postiženy podobně. V Maine, Connecticutu, Virginii, New Jersey, Baltimoru, Filadelfii, Washingtonu a Bostonu se zavřely stáje, pouliční vozy a kočárové společnosti.
Boston Globe 28. září 1872 napsal, že je „obtížné najít na ulicích jediné nenakažené zvíře“.
Veterináři zaplavili noviny inzeráty a články propagujícími léky proti epizootii. Jen málo léčebných postupů však fungovalo.
Nemoc dorazila do Kentucky kolem poloviny listopadu.
Stejně jako ve velkých městech na severu se i v Lexingtonu zastavilo prakticky každé podnikání, které vyžadovalo koňskou sílu. Dodávkové vozy přestaly jezdit. Farmáři se nemohli dostat do města. Koně z městských ulic téměř zmizeli. A lexingtonský hasičský sbor s koňskou požární technikou byl ochromen.
„Zdravé koně nelze sehnat a hasičský sbor bude bezmocný,“ varoval Lexington Daily Press. Noviny vyzvaly všechny práceschopné muže ve městě, aby se přihlásili jako dobrovolníci k tahání hasičských vozů pro případ, že by vypukl požár.
Po tomto vzoru si lexingtonské podniky, jako například Milward & Co. a Brenner & Swift, najímaly posádky mužů, aby tahali jejich dodávkové vozy. Někteří si také přivezli týmy volů, aby nahradili koně.
Epizootie však nakonec odezněla. V době, kdy nemoc zasáhla Kentucky, se koně na severovýchodě RTC skutečně zotavovali. Většina koní přežila.
V knize „A History of Animal Plagues in North America“ (Dějiny zvířecích epidemií v Severní Americe), vytištěné v roce 1939, ++ se uvádí, že počet uhynulých koní při epizootii se v jednotlivých státech lišil a v některých oblastech dosahoval asi 15 procent. To je vzhledem k počtu nakažených koní poměrně málo.
Epizootie však nebyla zapomenuta. Lidé postupně začali toto slovo používat k popisu nejen nemocí hospodářských zvířat, ale i nachlazení a chřipky u lidí.
V americké literatuře se toto slovo začalo objevovat jako humorný popis lidské nemoci již v roce 1883, jak uvádí Slovník americké regionální angličtiny.
Stewart, kterého epizootie zaujala poté, co mu někdo daroval knihu se zmínkami o epidemii, strávil roky procházením starých novinových výstřižků a dalších zpráv o nemoci. Je prý přesvědčen, že právě epidemie z roku 1872 vedla k používání výrazu „epizootie“ pro označení lidského nachlazení a chřipky.
A někteří odborníci na lidové výrazy si myslí, že Stewart může mít pravdu.
„Myslím, že je velmi pravděpodobné, že právě odtud tento výraz pochází,“ říká Joan Hallová, zástupkyně editora Slovníku americké regionální angličtiny na Wisconsinské univerzitě.
Podle ní je použití výrazu epizootický pro lidská onemocnění „lidovým jazykem“.
„Jsou to slova, která jsme se naučili spíše v rodině nebo od přátel než ve škole. Epizootie je takové slovo, které lidé slyší a opakují, ale ne vždy ho chápou stejně.“
Původ slova se možná nikdy nedozvíme.
Ale buďte chytří. Vezměte si na sebe kabát a palčáky a možná vás epizootie mine.
Datum vydání: 17. 1. 1998
.