Abstrakt

Hypokotyl Arabidopsis thaliana je široce využíván ke studiu vlivu světla a růstových faktorů rostlin na prodlužování buněk. Abychom poskytli rámec pro molekulárně-genetickou analýzu prodlužování buněk v tomto orgánu, popisujeme zde na buněčné úrovni jeho morfologii a růst a identifikujeme řadu charakteristických, vývojových rozdílů mezi hypokotyly pěstovanými na světle a ve tmě. Za prvé, epidermální buňky na světle vykazují charakteristickou diferenciaci, která není pozorována ve tmě. Za druhé, prodlužovací růst tohoto orgánu nezahrnuje významné dělení kortikálních nebo epidermálních buněk. Dochází však k endoreduplikaci, jak ukazuje přítomnost jader 4C a 8C. Kromě toho byla 16C jádra nalezena specificky v semenáčcích pěstovaných ve tmě. Za třetí, ve tmě se epidermální buňky prodlužují podél strmého akropetálního prostorového a časového gradientu podél hypokotylu. Naproti tomu na světle se všechny epidermální buňky prodlužovaly kontinuálně po celou dobu růstu. Tyto morfologické a fyziologické rozdíly v kombinaci s dříve uvedenými genetickými údaji (T. Desnos, V. Orbovic, C. Bellini, J. Kronenberger, M. Caboche, J. Traas, H. Hofte Development 122: 683-693) ukazují, že světlo jednoduše nebrzdí růst hypokotylu buněčně autonomním způsobem, ale že pozorovaná růstová reakce na světlo je součástí integrované vývojové změny celého prodlužujícího se orgánu.