Dne 27. května 1931 dosáhl oblohy obrovský žlutý balon. Místo koše byl připevněn k vzduchotěsné kapsli z černého a stříbrného hliníku. Uvnitř byli švýcarský fyzik Auguste Piccard a jeho asistent Charles Kipfer s jasným cílem – dosáhnout stratosféry. Svého cíle nakonec dosáhli a v první přetlakové kabině v historii vystoupali do rekordní výšky 15 971 metrů. Důvod tohoto dobrodružství byl čistě vědecký: Piccard chtěl pozorovat kosmické záření a podpořit Einsteinovu teorii relativity, kterou už léta znal. V epizodě, která dokonale definuje osobnost tohoto všestranného vědce, se Piccard rozhodl, že aby ověřil svou teorii, že toto záření pochází ze stratosféry, vydá se tam provést pokusy.
Auguste Piccard (28. ledna 1884 – 24. března 1962) na počátku dvacátého století navrhl a poté nechal v továrně na pivní sudy postavit tlakovou kapsli poháněnou vodíkovým balonem. Tento profesor fyziky v Bruselu se již deset let zabýval studiem kosmického záření, když se ocitl při letu mezi komíny v Augsburgu (Německo). Jeho balon omylem odstartoval a během výstupu zjistili, že z hliníkové kapsle, s níž museli vystoupat tisíce metrů, uniká rtuť.
První člověk, který pozoroval zakřivení Země
Vše, co se mohlo během letu pokazit, se pokazilo, i když nakonec vše dobře dopadlo. Piccard kalibroval kosmické záření (které je tam mnohem silnější než na povrchu Země) a stal se prvním člověkem, který pozoroval zakřivení naší planety. „Vypadala jako plochý disk s obráceným okrajem,“ řekl. Když byla pozorování dokončena, pokusili se badatelé sestoupit, ale bez úspěchu. Když jim došly kyslíkové nádrže, vznášeli se bezcílně nad Německem, Rakouskem a Itálií. O 17 hodin později, když už byli považováni za mrtvé, se objevili na ledovci Gurgl v rakouských Alpách ve výšce 1 950 metrů nad mořem. „Příběh jejich dobrodružství překonává fikci,“ napsal časopis Popular Science v článku v srpnu 1931.
Dobrodruzi byli oslavováni jako hrdinové, což je možná přimělo i přes všechny nezdary k novým výstupům. Piccard absolvoval celkem 27 výprav do velkých výšek, při nichž pokračoval v experimentech, ale v roce 1937 se po dobytí nebes rozhodl ponořit do vodních hlubin. Obráceně použil stejné principy jako ve svém stratosférickém balonu a vyrobil revoluční ponorku, kterou nazval batyskaf.
Piccardův nápad, jak přimět svou ponorku, aby si poradila ve velkých hloubkách – kde je kvůli obrovskému tlaku nemožné použít plovák plný vzduchu – spočíval v nahrazení tohoto vzduchu benzínem. Benzín váží méně než voda, ale je nestlačitelný (udržuje si stabilně svůj objem), takže si může zachovat schopnost ponorku nadnášet i ve velkých hloubkách. K jejímu potopení použil tuny železa, které připevnil k lodi. Její stavbu přerušila nacistická invaze v Belgii, ale podařilo se mu ji úspěšně vyzkoušet v roce 1948 u pobřeží Kapverd.
Rekord, který nelze překonat
Se svým synem Jacquesem sestrojil druhý přístroj, s nímž v roce 1953 sestoupili do hloubky 3 150 metrů, což je rekord. O sedm let později Jacques sestoupil do hloubky 10 916 metrů v Mariánském příkopu v Tichém oceánu. Jelikož se jedná o nejhlubší místo na Zemi, dosáhli rekordu, který nelze překonat. Na Piccardovu linii navazuje také jeho vnuk Bertrand, který se po cestě kolem světa v horkovzdušném balonu snaží zopakovat svůj výkon na palubě letadla Solar Impulse II, poháněného sluneční energií, s nímž chce zvýšit povědomí o významu obnovitelných zdrojů energie.
Piccard se úspěchů svého vnuka nedožil: zemřel v roce 1962 na zástavu srdce. Na jeho rakvi byla umístěna švýcarská vlajka a další modrá vlajka, symbolizující jeho oddanost obloze a mořím. Postava tohoto mimořádného vědce inspirovala nejen jeho příbuzné. Belgický kreslíř Hergé, který vytvořil Tintina, se při tvorbě postavy profesora Calcula opíral právě o Piccarda. Oba sdíleli brýle a knír, průkopnického ducha a náladu roztržitého mudrce. Ale byl tu rozdíl, jak vysvětlil sám Hergé:
By Beatriz Guillén
@BeaGTorres
„Profesor Calculus je zmenšený Piccard; ten skutečný byl velmi vysoký a já bych musel zvětšit rámy kresleného stripu.“
By Beatriz Guillén
@BeaGTorres