ARCHELAUS , etnarcha Judeje (4 př. n. l. – cca 6 př. n. l.), syn Heroda ze samaritánské manželky Malthace. Ve své čtvrté závěti Herodes určil Archelaa králem Judeje a Samaří, které tvořily hlavní část jeho království. Závěť musela být potvrzena Augustem. Archelaos se za tímto účelem chystal vyrazit do Říma ihned po skončení období smutku za svého otce. Než se mu podařilo odjet, události v Judsku nepříznivě ovlivnily jeho postavení. Při jeho prvním setkání v chrámu se zástupci lidu požadovali úlevu od těžkého daňového břemene, které na něho uvalil Herodes. Archelaos se snažil tuto záležitost odložit do svého návratu z Říma, aby nechal jejich vášně vychladnout. Shromáždily se však extremistické živly mezi lidem a vyhlásily smutek za učence Judu, syna Ẓipporaiho, a Matathiase b. Margalota a jejich společníky, kteří byli na Herodův příkaz usmrceni za to, že strhli římského orla z chrámové brány. Extrémisté předložili další požadavky: potrestání Herodových rádců, kteří zavinili smrt těchto učenců, jmenování jiného velekněze místo *Joezera, syna Boethova, a vypovězení řeckých úředníků z královského dvora. Bylo to v době svátku Pesach a do Jeruzaléma proudily zástupy poutníků. Archelaos z obav před nepokoji vyslal proti podněcovatelům oddíl vojáků. Tento čin vyvolal hněv lidu, a když byli vojáci ukamenováni, nařídil Archelaos potlačit povstání silou. Při střetu, který následoval, bylo zabito přibližně 3 000 lidí. V důsledku toho, když Archelaos dorazil do Říma, aby požádal císaře o potvrzení závěti svého otce, dorazila tam také delegace lidu z Judska, která požadovala zrušení moci Herodova rodu a připojení Judska k provincii Sýrie. Delegaci podpořilo 8 000 Židů žijících v Římě. Také řecká města vyslala vyslance, kteří žádali o jejich převedení pod bezprostřední pravomoc císařského legáta v Sýrii. Třetí deputace Herodovců však požadovala buď rovnoměrné rozdělení celého království mezi všechny Herodovy syny, nebo udělení trůnu Antipovi. Mezitím se situace v Judsku zhoršila a syrský místodržitel *Quintilius Varus byl nucen vzpouru potlačit silou. Císařovo rozhodnutí bylo do značné míry ovlivněno těmito nepokoji v Judsku. Herodovu vůli zcela nezrušil, ale provedl jednu zásadní změnu: zrušil monarchii a Judsko, Idumej a Samaří udělil Archelaovi s titulem etnarcha s tím, že mu později přislíbil titul krále, pokud se ve své vládě osvědčí. Rovněž byla potvrzena území přidělená dalším dvěma Herodovým synům, *Herodovi Filipovi a *Antipovi, a byl jim udělen titul tetrarcha. K provincii Sýrie byla připojena řecká města Gaza, Gadara (Hammath-Gadar) a Susita (Hippos). Mezitím byl v Judeji po válce s Quintiliem Varem obnoven mír. Archelaos vládl pevnou rukou a potlačoval vzpurné živly v zemi s největší krutostí a brutalitou. Nahradil velekněze Joezera jeho bratrem Eleazarem, kterého zase nahradil Jozue, syn Setův. Ten zdědil po svém otci budovatelskou vášeň, vybudoval město Archelais poblíž Jericha a na místě paláce zničeného během nepokojů postavil v Jerichu nový palác. Planinu osázel palmami a zavedl na ní zavlažovací systém. Jeho špatné vztahy s lidem se ještě zhoršily v důsledku sňatku s *Glafyrou, vdovou po jeho nevlastním bratru *Alexandrovi, s nímž měla děti, přičemž takové manželství bylo biblickým zákonem zakázáno (Lv 18,18). V roce 6 př. n. l. si na něj delegace lidu opět stěžovala u Augusta. Tentokrát císař Archelaa odvolal z etnarchie, vyhnal ho do Vienny v Galii a zabavil mu majetek. Judea byla připojena k syrské provincii a podřízena prokurátorovi, který byl odpovědný úřadu syrského místodržitele. Archelaos zemřel ve vyhnanství kolem roku 16 n. l.

bibliografie:

Jos, Ant. 17, 200-355; Joz, Války, 1, 668 n.; 2, 1-100, 114-6; Mt 2, 22; Klausner, Bayit Sheni, 4 (19502), 167, 170 n.

.