listopad 1961

V říjnu 1961 se terénní tajemníci SNCC Charles Sherrod a Cordell Reagon, k nimž se později připojil Charles Jones, vydali do Albany v Georgii, kde místní občané, zejména studenti Albany State College (dnes Albany State University), univerzity HBCU, rozhořeli boj za občanská práva. Přijeli, aby vedli semináře o nenásilí a iniciovali úsilí o registraci voličů. Přestože v té době bylo v Albany 40 % černošské populace, jen málo z nich bylo registrováno k volbám. Samotné město bylo zcela segregované. Sherrod vzpomínal: „Když jsme poprvé přijeli do Albany, lidé se báli, opravdu báli…“. Místní obyvatelé se báli odvety bělochů kvůli kultuře strachu, kterou vytvořil policejní náčelník Laurie Pritchett.

S cílem „prolomit tento strach“, jak řekl Sherrod, se organizátoři SNCC obrátili na místní studenty s žádostí o pomoc. Začali spolupracovat se studenty Albany State College, Monroe High a Carver Junior High Schools. Někteří z těchto studentů byli členy mládežnické pobočky NAACP. První komunitní setkání se konalo ve stejném měsíci, kdy přijeli, ve sklepě kostela Bethel A.M.E. Church, kde byl pastorem Rev. Ben Gay. Dva pracovníci SNCC učili místní obyvatele písně o svobodě a hovořili o poměrech v Albany. Brzy začali pořádat setkání malých skupin a workshopy o přímých akcích, bojkotech, sit-in a dalších nenásilných metodách přímého odporu.

1. listopadu 1961 se studenti rozhodli vyzkoušet rozhodnutí Mezistátní obchodní komise, že žádné autobusové zařízení, autobus ani řidič nesmí odmítnout přístup do svých zařízení na základě rasy. Vedoucím představitelům NAACP se rozhodnutí otestovat toto rozhodnutí nelíbilo, ale souhlasili s ním, protože se obávali, že by ve prospěch SNCC ztratili vliv na místní studenty.

Přibližně ve tři hodiny odpoledne toho dne, kdy členové černošské komunity vyšli ven, aby se dívali z jídelen, kulečníků a dalších veřejných zařízení, se devět studentů vydalo na autobusové nádraží. Podle Sherroda „bylo autobusové nádraží plné mužů v modrém, ale nahoru skrz masu lidí, kolem mužů s připravenými zbraněmi a pistolemi, do terminálu vpochodovali tiše a čistě“. Podle plánu, když jim policie přikázala odejít, opustili studenti nádraží, aniž by byli zatčeni, a poté okamžitě podali stížnost k Mezinárodnímu trestnímu soudu podle nového rozhodnutí.

Slater King a Irene Asbury Wrightová vedli skupinu protestujících v Albany, Cochran Studios/A.E. Jenkins Photography, New Georgia Encyclopedia

Po tomto aktu vzdoru vznikla koalice mezi Ministerial Alliance, NAACP, Federation of Women’s Clubs, Negro Voters League a SNCC. Byla označována jako Albany Movement a jejím cílem bylo ukončit všechny formy segregace a diskriminace v regionu.

Dvaadvacátého listopadu, jen několik dní před svátkem Díkůvzdání, byli v terminálu Trailways zatčeni tři mladí lidé z rady mládeže NAACP a dva dobrovolníci SNCC ze státu Albany. Členové rady mládeže NAACP byli ihned po zatčení propuštěni na kauci. Dobrovolníci SNCC Bertha Goberová a Blanton Hall však kauci odmítli a rozhodli se zůstat přes svátky ve vězení, aby zdramatizovali svůj požadavek spravedlnosti.

Po svátcích pochodovalo více než 100 studentů Albany State z kampusu k budově soudu, kde protestovali proti zatčení Goberové a Halla. V baptistickém kostele Mt. Zion se konalo masové shromáždění – první v historii Albany – na protest proti zatčení, segregaci a desetiletím rasové diskriminace. Zejména hudba byla silná a odrážela hnutí, které začalo vznikat. Bernice Johnson Reagonová k tomuto okamžiku řekla: „Když jsem otevřela ústa a začala zpívat, byla v mém nitru síla a moc, kterou jsem nikdy předtím neslyšela. Nějak ta hudba … uvolnila jakousi sílu a vyžadovala úroveň soustředěné energie, o které jsem nevěděla, že ji mám.“

.