Knuckles z her Sonic the Hedgehog má být echidna, která létá jako Superman a běhá tak rychle, že se jí rozmazávají nohy. „Knuckles je pohodář se špatným postojem,“ tvrdí Urban Dictionary ve stále strnulejší angličtině. „Nemá rád, když do něj někdo strká. Se Sonicem se často hádají, ale myslím, že jsou to dobří kamarádi.“

Kromě toho, že se kamarádí s ježky, to není nepřesný popis skutečných echidnů, velkých nešťastníků z čeledi savců. Existují čtyři druhy, včetně jednoho australského, který se jmenuje echidna krátkozobá. Ale jsou to tři druhy málo prozkoumaného druhu dlouhozobých z Nové Guineje, na které se zde zaměřím, které opravdu zvyšují podivnost – jak jste si mohli všimnout na fotografii výše.

Tito noční tvorové kladou vejce jako plazi a detekují elektrické pole jako žraloci. Mají hrnek jako mravenečník a ostny jako dikobraz. A samci mají samozřejmě čtyřhlavé penisy jako… no, možná jako něco z hentai?“

Pokřivené nohy a snesená vejce

Na začátek je dobré si na horkou chvilku popovídat o dávných předcích savců – synapsidech. Povrchně se podobali moderním plazům (i když plazi jsou samostatná linie), přesto měli i mnoho savčích znaků. Synapsidé nakonec dali vzniknout třem skupinám savců: monotremům, mezi které patří pouze ptakopysk a echidna, placentálním savcům, jako je člověk, a vačnatcům. Jednohubci se od savců oddělili jako první, a to velmi, velmi brzy, asi před 200 miliony let, a dodnes si zachovávají mnoho „plazích“ rysů svých předků.

Nejnápadnějším plazím rysem je asi podivné držení těla echidny dlouhoploutvé, díky němuž vypadá jako masožravec, který si právě nasadil pumpu. „Nohy jsou poněkud rozkročené do stran, jako byste si představovali ještěrku, které nohy jakoby vystřelují a pak klesají dolů,“ říká Kristofer Helgen, zoolog ze Smithsonova institutu. „Zatímco u většiny savců, které známe, ať už jsme to my, pes, kůň nebo klokan, jdou nohy přímo dolů pod tělo a podpírají ho. A tak mají tito tvorové spíše rozkročený plazí postoj.“

Ale v čem echidna plazy převyšuje, je její penis. Dovolím si to přeformulovat. Penis echidny je mnohem fascinující než penis plazů, konkrétně tím, že má čtyři hlavičky, zatímco plazi mají dvojité penisy zvané hemipeny. Samice echidny má však pouze párovou vagínu, tak proč ten nesoulad? Zdá se, že samec se střídá, používá dvě hlavy k oplodnění samice a pak přepne na druhé dvě hlavy a znovu oplodní samici.

Další charakteristikou plazů je samozřejmě skutečnost, že echidna dlouhoploutvá klade vejce. A i když má samice vak jako vačnatec, je tu jeden podstatný rozdíl: tento vak není trvalý. „Šílené na tom je, že svaly v kůži na břiše echidny se v podstatě dočasně zformují do vaku, v němž se může nacházet mládě nebo mláďata, když se vylíhnou z vejce,“ říká Helgen. Mláďata zde nesají z bradavek, ale místo toho hltají mléko ze žláz, které jej vypouštějí přímo na matčinu srst.

Proč by se ale ptakopysk a echidna vydávali cestou kladení vajec, když každý jiný savec rodí živá mláďata? Inu, krása evoluce spočívá v tom, že různým organismům naprosto vyhovují různé strategie, jakkoli se mohou zdát směšné. Placentální a vačnatí savci se vyvinuli tak, že rodí živá mláďata, zatímco monotremové se drželi způsobu kladení vajec svých předků. Mějte na paměti, že tvorové jsou na Zemi pouze za jediným účelem: rozmnožovat se (smysl života se tedy vůbec nepodobá tomu, co říká Monty Python). Pokud je něco v tomto ohledu vůbec neefektivní, je to pro daný druh konec. Přesto je tu po stovkách milionů let evoluce echidna. Jistě, má podivný sexuální život, ale funguje to.

Lovec a lovec

Když se malý dlouhokrký echidna nakonec vydá na vlastní pěst, je dobře vybaven k tomu, aby v měkké půdě Nové Guineje proháněl žížaly, mnohonožky a další bezobratlé. Stejně jako ptakopysk dokáže pomocí svého zobáku zachytit elektrické signály kořisti ve vodě, echidna dlouhoploutvá používá svůj obrovský čenich detekující elektřinu k sondování potravy ve tmě (echidna krátkoploutvá loví společenský hmyz, jako jsou mravenci, a proto nemá tak dlouhý čenich k dispozici). Kupodivu však echidna nemá žádné zuby. Místo toho používá jazyk, který je posetý spoustou drobných ostrých ostnů, k drcení kořisti o střechu tlamy, která má tyto ostny také.

A ještě jedno mimořádné přizpůsobení mají echidny společné se svými příbuznými ptakopysky. „Platypusové jsou známí tím, že jsou jedovatí a na zadní noze mají ostruhu, která je spojena s jedovou žlázou, která se nachází těsně pod kolenem,“ říká Helgen. Podobnou strukturu má i echidna dlouhoploutvá a „mnoho lidí tvrdilo, že není jedovatá, ale nyní probíhají studie, které naznačují, že v určitém ročním období může být také jedovatá.“

Stejně jako u ptakopysků může jít o obrannou adaptaci, což Helgen zažil na vlastní kůži při terénních pracích na Nové Guineji, kde se jedna echidna dlouhoploutvá trochu bránila. „Snažila se vyhrabat a utéct, ale když se mi ji podařilo zvednout, zkřivila tělo. A vypadalo to, že se mě tou věcí snaží probodnout.“

Naneštěstí takové zbraně – v kombinaci s mnoha ostny – nedokážou echidnu dlouhoploutvou ochránit před lidmi na svobodě. Stejně jako většina ohrožených živočichů na Zemi mají i tři druhy echidny dlouhozobé tu nešťastnou vlastnost, že jsou pro člověka chutné (naštěstí se zdá, že krátkozobé odrůdě v Austrálii se daří dobře). Stejně jako většina ohrožených živočichů na Zemi se i echidny ocitají stále více vytlačovány lidskými sídly.

To vše může pro tento druh znamenat katastrofu. „Můžete mluvit s lidmi v oblastech, kde toto zvíře žije,“ říká Helgen, „a přestože jsou to starší muži – může jim být kolem padesáti, šedesáti a sedmdesáti let – obvykle spočítají na prstech dvou rukou, kolikrát tato zvířata lovili a zabili.“ Částečně se na tom podílejí i psi. Zatímco lovec bude mít problém noční tvory vystopovat, psi určitě ne. Lovem se psy může výprava rychle vyčistit celé oblasti od všech dlouhozobých echidnů.

Situaci nepomáhá ani to, že vědci mají také zatraceně těžké věci najít, a podle toho je dlouhozobý echidna pro vědu stále dost záhadný. Ale s rostoucími znalostmi o tomto tvorovi – díky práci Helgena a dalších – snad ještě není pozdě na záchranu jednoho z nejpodivnějších a nejstarších savců na Zemi. Opravdu, to by si naši synapsidní předkové přáli, požehnejme jejich vyhynulým srdcím.

Přečtěte si celý archiv Absurdního tvora týdne zde. Víte o nějakém zvířeti, o kterém chcete, abych napsal? Jste vědec, který zkoumá nějakého bizarního tvora? Napište mi na [email protected] nebo mi napište na Twitter @mrMattSimon.

.