Dietní kultura je taková past. Obecná posedlost naší společnosti váhou může vyvolat pocit, že se všichni zabývají „odpracováním“ jídla a cítí se provinile, když snědí cokoli, co není zelené. I když se tento druh myšlenek a chování může zdát neškodný už jen proto, že se týká tolika lidí, není tomu tak.“

“ jsme často obklopeni lidmi, kteří drží diety a mluví o jídle,“ říká pro SELF doktorka Linda Hamiltonová, klinická psycholožka specializující se na poruchy příjmu potravy. „Je to velká součást naší společnosti.“ A toto neustálé zaměření na jídlo a tělo může proniknout do vaší vlastní psychiky a vést k nezdravé fixaci.

Zobrazit více

Je v podstatě nemožné nevstřebat některé z těchto zpráv týkajících se jídla, takže není nutně alarmující, pokud se můžete ztotožnit s následujícími myšlenkami nebo chováním. Pokud však zjistíte, že se vás většina z tohoto seznamu týká, nebo pokud se některými z těchto věcí zabýváte tak často, že to narušuje váš každodenní život, možná je načase, abyste o tom řekli někomu, komu důvěřujete. Může to být přítel, člen rodiny, váš ošetřující lékař nebo terapeut. Vyhledání odborné pomoci se může zdát opravdu nepříjemné, zastrašující a možná i zbytečné – ale může vám také pomoci přehodnotit váš pohled na jídlo a nakonec i na sebe sama. Zde je několik příznaků, že by vám mohl prospět rozhovor s terapeutem o vašem vztahu k jídlu.

Neustále myslíte na jídlo a/nebo na svou váhu.

Doktorka Rachel Goldmanová, klinická psycholožka zaměřená na zdraví a wellness, říká, že často slýchá od pacientů, kteří říkají, že v podstatě neustále myslí na to, co právě jedí, na své další jídlo nebo na svou váhu. „To může někomu opravdu narušovat každodenní fungování,“ říká Goldmanová pro SELF.

Je samozřejmě přirozené, že v určitých chvílích myslíte na jídlo a svůj vzhled. Pokud se však tyto myšlenky stanou tak hlasitými, že přehluší většinu ostatních starostí – a pokud jsou spojeny s pocitem viny, úzkosti nebo studu – může být návštěva terapeuta dobrým nápadem.

„Pokud to pohlcuje váš život a myšlenky do té míry, že vás to opravdu obtěžuje, je čas vyhledat pomoc,“ říká Goldman.

Máte obavy, že budete jíst před ostatními lidmi.

„Pokud se někdo snaží zhubnout, má problémy s obrazem těla nebo jakýkoli druh narušených myšlenek týkajících se jídla a hmotnosti, může se více zdráhat jíst před ostatními lidmi,“ říká Goldmanová.

Dodává, že stud z jídla před ostatními se běžně vyskytuje u lidí, kteří trpí mentální anorexií nebo bulimií. „Lidé s nechtějí jíst na veřejnosti, protože nechtějí být kritizováni,“ říká.

Nemusíte mít diagnostikovanou poruchu příjmu potravy, aby to byl problém. Je možné mít poruchy příjmu potravy, které nesplňují diagnostická kritéria žádné z poruch příjmu potravy, ale přesto zasahují do vašeho života. Pokud máte takové obavy z jídla před ostatními lidmi, že se vyhýbáte plánům, které mají co do činění s jídlem nebo večírky, kde bude jídlo, Goldman říká, že je to něco, co byste možná měli probrat s terapeutem. I když jste schopni jíst s ostatními, pokud to ve vás vyvolává stres nebo úzkost, i to stojí za řešení.

Jste fixováni na to, abyste jedli pouze „zdravá“ jídla.

Jíst tak, abyste nasytili své tělo a mysl, je důležité, ale ve skutečnosti existuje bod, kdy se to může stát nezdravým.

Podle Národní asociace pro poruchy příjmu potravy (NEDA) může být posedlost konzumací pouze potravin, které jsou považovány za zdravé, známkou ortorexie, což je porucha příjmu potravy charakterizovaná potřebou živit se potravinami, které jsou považovány za čisté nebo nezkažené. Mezi další příznaky patří nutkavé posuzování etiket s nutričními hodnotami, vyřazování stále více skupin potravin a rozrušení, když jsou k dispozici pouze „nezdravé“ potraviny.

Jak vysvětluje Goldman, ortorexie často začíná záměrem jíst tak, abyste se cítili zdravěji, což opět může být dobrá věc, pokud vám to skutečně pomůže cítit se celkově lépe. Existuje však mnoho nedorozumění ohledně toho, co zdravé stravování skutečně je. Není to vyřazování celých skupin potravin ze strachu nebo zkostnatělosti (spíše než například s doporučením lékaře kvůli potravinové intoleranci nebo alergii). Není to rozhodnutí, že některé potraviny jsou špatné, zatímco jiné jsou dobré, nebo že si už nikdy nemůžete dát jídlo, které máte rádi, kvůli jeho kalorické hodnotě. Ve skutečnosti zdravý vztah k jídlu zahrnuje požitkářství spolu s flexibilitou a laskavostí k sobě samému.

Pokud váš život ovládá myšlenka na určitý způsob stravování, stojí podle Goldmana za to navštívit odborníka na duševní zdraví.

Máte rituály kolem jídla, které vám připadají nutkavé nebo stresující.

Mnoho lidí rádo jí jídlo určitým způsobem. Možná nemáte rádi, když se jídla dotýkáte, nebo jíte zeleninu na talíři jako první, abyste mohli jídlo zakončit něčím, co vám více chutná. Určité stravovací rituály však mohou být známkou poruchy příjmu potravy.

Pokud například váš rituál zahrnuje nutnost krájet jídlo na velmi malé kousky a žvýkat je extrémně pomalu, to vše s konečným cílem sníst celkově méně, může to být známkou mentální anorexie, říká Hamilton.

Ne každý stravovací rituál je ovšem známkou poruchy příjmu potravy nebo poruchy příjmu potravy. Ale pokud zjistíte, že se určitým rituálem zabýváte do té míry, že vám diktuje život, může to být znamení, že by bylo užitečné si o tom s někým promluvit. Totéž platí, pokud se snažíte s rituálem přestat a nedaří se vám to, nebo pokud ve vás i pouhá myšlenka na jeho ukončení vyvolává stres.

Nedostatek chuti k jídlu přichází se změnami nálady.

Mít čas od času malou chuť k jídlu není nic hrozného. Pokud však pozorujete soustavnou změnu chuti k jídlu, která přichází spolu s výkyvy nálady, může to ukazovat na problém s duševním zdravím. Pokud je například vaše nízká chuť k jídlu doprovázena pocity smutku, nízkou energií a ztrátou radosti ze života, může to ukazovat na depresi.

I když spolu se ztrátou chuti k jídlu nemáte žádné příznaky duševního zdraví, jakákoli trvalá a nevysvětlitelná změna chuti k jídlu nebo hmotnosti znamená, že byste měli navštívit lékaře, například svého praktického lékaře, aby zjistil, co se děje s vaším zdravím.

Vážně omezujete kalorie.

Neustálé obavy o to, kolik kalorií přijímáte, mohou poukazovat na různé poruchy. Tou zjevnou je mentální anorexie. Neměli byste však podléhat mýtu, že omezování kalorií je problémem pouze tehdy, pokud hodně hubnete. Ačkoli to je skutečně základním příznakem mentální anorexie, ve skutečnosti existuje skupina stavů, které se nazývají jiné specifické poruchy příjmu potravy nebo stravování (OSFED). Ta zahrnuje různé typy poruch příjmu potravy včetně atypické mentální anorexie, neboli případů, kdy se u někoho projevují příznaky mentální anorexie – jako je intenzivní omezování kalorií – bez výrazného úbytku hmotnosti.

Jsou i jiné případy, kdy může být omezování příjmu potravy nebezpečné, říká Goldman. Pokud pravidelně vynecháváte jídlo, abyste si tyto kalorie „ušetřili“ na alkohol, může to zvýšit pravděpodobnost, že se nadměrně opijete a budete se chovat rizikově. Nebo pokud celý den nejíte, abyste si mohli dát kaloricky bohatou večeři, kterou jste očekávali, můžete se potenciálně nastavit na přejídání. Nemluvě o tom, že deprivace vás může ovlivnit i v danou chvíli, například problémy se soustředěním, říká Hamiltonová.

Jde o to, že kalorie nejsou vše, co se týká výživy. Příliš se jimi zabývat není zdravé a terapeut vám může pomoci přeformulovat vaše myšlení.

Máte pocit, že nemůžete kontrolovat, kolik toho sníte.

Nedostatek kontroly nad jídlem je charakteristickým znakem poruchy příjmu potravy. Tento stav, který zahrnuje opakované epizody konzumace velkého množství jídla za hranicí sytosti, je podle NEDA nejčastější poruchou příjmu potravy ve Spojených státech.

Často panuje mylná představa, že záchvatovité přejídání je skutečně problémem pouze tehdy, když po něm následuje očista, ale to není pravda. Pocit nedostatečné kontroly nad svým jídlem může být izolující a děsivý bez ohledu na to, co se děje. Některá diagnostická kritéria poruchy příjmu potravy ve skutečnosti zahrnují pocity znechucení, deprese a viny za stravovací návyky. I bez očisty jsou tyto emoce zjevně dostatečně závažné na to, aby si zasloužily vyhledání pomoci.

Už teď přemýšlíte, zda se svými stravovacími návyky navštívit odborníka na duševní zdraví.

„Pokud někdo pochybuje , je dobré vyhledat pomoc,“ říká Goldman. V podstatě vám vaše mysl naznačuje, že by vám rozhovor s odborníkem prospěl.

„Každý terapeut je jiný, ale není na škodu zajít a s někým se setkat,“ říká Goldman. „Pokud to z nějakého důvodu nevyjde, jsou k dispozici jiné styly terapie a jiní psychologové. Jde opravdu o to najít člověka, se kterým je vám dobře.“

Takže, kde byste měli začít? Najít terapeuta může být problém, ale existují dobré zdroje. NEDA má linku pomoci, na kterou můžete zavolat na číslo 800-931-2237 a najít možnosti léčby ve svém okolí. Funguje od pondělí do čtvrtka od 9:00 do 21:00 ET a v pátek od 9:00 do 17:00 ET. Mají také online databázi možností léčby, kterou můžete prohledávat pomocí různých filtrů, jako je omezení výsledků na možnosti s posuvnou stupnicí nebo na základě typu problémů s jídlem.

Můžete také vyzkoušet zdroje, jako je linka pomoci Národní aliance pro duševní zdraví na čísle 800-950-6264, která je k dispozici od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00 ET, nebo online vyhledávací nástroje jako GoodTherapy a Psychology Today. I když bude možná potřeba vynaložit určité úsilí, abyste našli terapeuta, který vám bude vyhovovat, náprava vašeho vztahu k jídlu za to opravdu stojí.

Související:

• 10 lidí, kteří se potýkali s poruchami příjmu potravy, se podělilo o to, jak pro ně vypadá zotavení
• Moje zotavení z poruch příjmu potravy mi pomohlo konečně si uvědomit, že není ničí povinností hodnotit, jak vypadám
• Jak mi intuitivní stravování pomohlo přestat počítat kalorie a dodržovat nemožná pravidla stravování

.