Všimněte si slova „mít rád“. Nebudu tak smělý, abych vám představil osm kroků, díky nimž se budete mít rádi. Dětské krůčky, že?“

Pro někoho je sebeláska naprostou samozřejmostí. Vyrůstali v domovech, kde byla LÁSKA převládajícím čtyřpísmenným slovem. Někteří vlastní příliš mnoho a stejně jako Marnivý šmoula se nejlépe cítí se zrcadlem v ruce. Jsou to hlasití mluvkové, kteří si myslí, že každý dvacet metrů za nimi i před nimi by měl slyšet, co mají na mysli.

Na tom, abych se sobě podobal, pracuji už 25 let a myslím, že mi zbývá ještě tak 25 let, než se budu opravdu cítit dobře ve své kůži. Mám spoustu a spoustu cvičení, která používám k tomu, abych se v zrcadle usmívala místo vrčení, získaných z regálů svépomocných knih, které jsem za ta léta přečetla, a z lekcí, které si odnáším z terapeutických sezení.

Tady je několik mých oblíbených, několik kroků, které jsem v poslední době podnikla, abych se měla víc ráda. Možná i ve vás vyvolají nějaké přátelské pocity.

1. Jak se cítíte? Snižte svá očekávání

Je snadné se nenávidět, když neustále nesplňujete svá očekávání. Když jsem loni v létě odešel z práce v korporátu, měl jsem pocit, že bych měl být stále schopen vydělávat alespoň dvě třetiny tohoto platu jako spisovatel na volné noze, který vytváří články o duševním zdraví. Podepsala jsem tedy nerealistický počet smluv a na každý článek jsem si dala přibližně 2,5 hodiny. Kdybych dokázala napsat dva až tři články denně, mohla bych splnit své platové očekávání.

Staly se dvě věci: moje psaní bylo příšerné, protože jsem neměla čas na žádný výzkum ani jsem nad články moc nepřemýšlela, a víc jsem plakala, než psala. Moje kamarádka viděla, jaký na sebe vyvíjím tlak, a prosila mě, abych dala výpověď v jedné ze svých prací (mimo jiné jako odbornice na deprese)… abych si zachránila zdravý rozum.

V procesu, kdy jsem se po svém tehdejším zhroucení dávala znovu dohromady, jsem si uvědomila, že si musím dát realistické cíle. Ztrojnásobil jsem časovou dotaci na každý kus, takže teď, když mám jeden hotový za méně než 7,5 hodiny, odcházím spíš s pocitem úspěchu než porážky. Podržela jsem si některé hodinové konzultace – kde si mohu účtovat vyšší sazbu -, aby čísla vyšla.

2. Přečtěte si složku sebeúcty

Moje složka sebeúcty je manilová složka se spoustou hřejivých vzkazů od přátel, čtenářů, učitelů a příležitostně i členů rodiny. Byl to úkol od mého terapeuta asi před osmi lety. Chtěla, abych sepsala seznam svých klíčových silných stránek. Sedla jsem si k papíru a jediné, co jsem dokázala vymyslet, byly husté vlasy, silné nehty a dobře tvarovaný nos.

Přiměla mě tedy, abych požádala tři své nejlepší kamarádky, aby mi vyjmenovaly deset vlastností, které se jim na mně líbí. Když jsem si přečetla jejich seznamy, rozplakala jsem se a strčila je do složky, kterou jsem označila „Složka sebeúcty“. Potom, kdykoli mě někdo za něco pochválil – „Jsi milý člověk, ale propouštíme tě“ -, napsala jsem si to na lísteček („milý člověk“) a strčila ho tam. Moje terapeutka mi řekla, že by byla ráda, kdybych se dopracovala k tomu, že nebudu potřebovat složku sebeúcty, ale já sama stále nevím, jak si vytvářet hřejivé pocity, takže si ji nechávám.

3. Mluvte se sebou jako s přítelem

Každou chvíli se přistihnu, jak si nadávám, a položím si otázku: „Je to to, co bych řekla Libby, Mikeovi, Beatriz nebo Michelle?“ A pak si řeknu: „Je to to, co bych řekla Libby, Mikeovi, Beatriz nebo Michelle?“. Kdybych s nimi mluvil tak, jak mluvím sám se sebou, přátelství by skončilo už před lety. Ne. Říkám Mikeovi: „Buď na sebe mírný. Odvádíš skvělou práci!“ Beatriz říkám: „Jsi pod obrovským stresem, nedivím se, že se pár věcem nemůžu věnovat hned teď.“ A taky si říkám: „Jsi ve stresu. Říkám Libby, aby naslouchala svým pocitům, a Michelle, že je hrdinka.“

4. Představujte si sami sebe

V jednom ambulantním programu, kterého jsem se účastnil pro těžkou depresi, jsme dostali pokyn, abychom si představovali, jak je nám všem lépe. Představila jsem si velmi klidnou ženu v růžových letních šatech držící růži, která symbolizovala uzdravení. Výraz jejích očí vyjadřoval skutečný klid, jako by nic nemohlo otřást jejím klidem. Později, v rámci kurzu snižování stresu založeného na všímavosti (MBSR), který jsem absolvovala minulý měsíc, jsme byli požádáni, abychom udělali totéž.

Znovu jsem si představila tuto ženu v růžovém, která si nedělala starosti s tím, jak vypadá nafouklá nebo jestli bude moci tu noc spát nebo jak se vypořádat s negativní vtíravou myšlenkou dne. Jako by byla ukotvená v přítomném okamžiku a skrývala v sobě tajemství, díky němuž by mi všechny mé posedlosti připadaly hloupé. Někdy se při běhu nebo při meditacích k tomuto obrazu vracím a ona mi přináší klid.“

5. Vždycky jsem si uvědomil, že je to moje nejoblíbenější představa. Objevte sami sebe

V úchvatné knize Anneli Rufusové Nehodný uvádí deset skrytých pastí na sebevědomí a návod, jak je odstranit. Jednu z takových pastí, neidentitu, odstraníte tím, že zjistíte, kdo jste.

„Vaše post-sebenenávistné já není nějaký úplně cizí člověk,“ píše autorka. „On nebo ona jste vy, vaše pravé já, které jste znovu nalezli.“

Poté vypráví příběh své kamarádky, která si jednoho dne uvědomila, že všechno oblečení v její skříni vůbec neodpovídá její osobnosti. Darovala tedy většinu svého šatníku na charitu a začala znovu. Tato anekdota mi připomněla odpoledne, kdy mi můj ještě ne manžel řekl, že bychom si měli navzájem pomáhat se svými šatníky.

„Projdi mi všechno oblečení a všechny košile nebo kalhoty, které se ti nelíbí, dej do tohohle igelitového pytle,“ instruoval mě. „Já udělám totéž s tvými.“

O hodinu později jsem měl v pytli jednu košili. On měl v tašce téměř všechny kusy oblečení, které jsem vlastnil. Většina z nich patřila mé mámě. Když přestala kouřit, přibrala padesát kilo a poslala mi všechno své oblečení. Byla jsem za to vděčná, protože a) jsem byla lakomá a nerada nakupovala a b) neměla jsem dost sebevědomí na to, abych si myslela, že si zasloužím vlastní oblečení, sukně, které nemusím mít v pase stažené spínacím špendlíkem a vyrobené z jiných látek než z polyesteru.

V té době jsem si to neuvědomovala, ale to odpoledne bylo hluboké v tom, že mě někdo miloval natolik, aby mě přesvědčil, že jsem člověk, který si zaslouží mít svůj vlastní styl.

„Možná nenajdeme svá post-sebenenávistná já v časopisech, které na nás mávají z módních přehlídek,“ píše Rufus. „Ale můžeme ‚slyšet‘ svůj skutečný ‚jazyk‘ v knihách, filmech, obrazech, přírodě, hudbě, smíchu: všude tam, kde jsou skuteční nebo předstíraní lidé. Udělejte z toho hru – posvátnou tajnou hru. Co ‚mluví‘ k vám? Jména? Barvy? Krajiny? Řádky dialogů? Každý z nich je výchozím bodem. Každá je malým světlem.“

6. Nabídněte si láskyplnou laskavost

Mám zde na mysli druh meditace láskyplné laskavosti, kterou popisuje Sharon Salzbergová ve své knize Skutečné štěstí:

Meditace láskyplné laskavosti se praktikuje tak, že v tichosti opakujeme určité fráze, které vyjadřují laskavá přání pro nás samotné a pak pro řadu druhých. Obvyklými frázemi jsou obvykle variace na Kéž jsem v bezpečí (nebo Kéž mi nehrozí nebezpečí), Kéž jsem šťastný, Kéž jsem zdravý, Kéž žiji s lehkostí – kéž každodenní život není bojem. „Kéž bych“ není míněno jako prosba nebo prosba, ale říká se v duchu velkorysého požehnání sobě i druhým: Kéž jsem šťastný. May You Be Happy.“

Během výše zmíněného kurzu MBSR jsme se zúčastnili několika meditací o laskavosti. Při nabízení láskyplné laskavosti sobě samým jsme byli instruováni, abychom si položili ruku na srdce, pokud byl náš vnitřní kritik obzvlášť hlasitý nebo pokud jsme uvízli v režimu sebeodsuzování. I když jsem si připadal trochu hloupě, zdálo se, že toto gesto vyvolává určitý soucit se sebou samým.

7. Zbavte se lítosti

Někdy je naše sebenenávist hluboce zakořeněna v lítosti. Prostě se nedokážeme zbavit té HLOUPOSTI, kterou jsme udělali v roce 2004 nebo minulý týden. Lítost je další z 10 skrytých nástrah sebeúcty, které Rufus uvádí v knize Nehodný. Klade si důležitou otázku: „

Poté vypráví příběh hudebníka Orfea z řecké mytologie, který je zničen smrtí své nevěsty Eurydiky. Hádes a Persefona, vládci podsvětí, Orfeovi řeknou, že smí Euridiku přivést zpět do světa živých, pokud splní jednu podmínku: po celou dobu cesty musí Orfeus kráčet před Euridikou a nikdy se neohlédnout. Stačí jediný pohled a Euridika se navždy vrátí do Hádu. Rufus píše:

S lítostí se ohlédni, jako by na tom závisel tvůj současný i budoucí život a současný i budoucí život tvých nejdražších. Protože záleží. Závisí. Stejně jako všechny špatné návyky, i tento lze odbourat. Možná to bude vyžadovat modlitbu. Možná to bude vyžadovat kondiční techniky. (Jakmile se přistihnete, že litujete, pevně obraťte pozornost k něčemu jinému, k něčemu pozitivnímu: k písničce, k obrázkům svého „šťastného místa“, k čemukoli, co byste se chtěli naučit, k reálným nebo imaginárním tenisovým hrám). … Dnes. Je první den. Právě tady a teď musíme jednoduše říct dobře. Dívat se dopředu a jít dál. To je ten nejstatečnější čin.

8. Buďte drženi v modlitbě

V knize Radikální přijetí vypráví učitelka meditace a psychoterapeutka Tara Brachová příběh jedné ze svých klientek, Marian, jejíž druhý manžel zamykal Marianiny dcery v ložnici a vyžadoval orální sex.

Když se to Marian dozvěděla, byla zdrcena pocitem viny. V obavě, aby si neublížila, vyhledala radu staršího jezuitského kněze, který byl jedním z jejích učitelů na vysoké škole. Brach vysvětluje:

Když se uklidnila, vzal jemně jednu její ruku a začal jí kreslit doprostřed dlaně kruh. „Tohle,“ řekl, „je místo, kde žiješ. Je to bolestivé – místo kopání a křiku a hluboké, hluboké bolesti. Tomuto místu se nelze vyhnout, nech to být.“

Poté jí celou dlaň zakryl svou. „Ale jestli můžeš,“ pokračoval, „zkus si také zapamatovat tohle. Existuje velikost, celistvost, která je Božím královstvím, a v TOMTO milosrdném prostoru se může rozvinout tvůj bezprostřední život. Tato bolest,“ a znovu se dotkl středu její dlaně, „je stále držena v Boží lásce. Když poznáš jak bolest, tak lásku, tvé rány se zahojí.“

Tento příběh mě dojal, protože ve chvílích, kdy jsem se nejvíce nenáviděl – na pokraji toho, že si vezmu život – jsem cítil milující Boží přítomnost, která mě držela pohromadě. Stejně jako Marian jsem dokázala najít cestu zpět ke svému srdci díky tomu, že mě držel nekonečný Boží soucit. Pokud je vám představa Boha nepříjemná, můžete se obrátit na vesmír nebo jinou bytost, aby vás držela v soucitu.

Artwork by the talented Anya Getter.

Originally posted on Sanity Break at Everyday Health.

(Původně zveřejněno na stránkách Sanity Break at Everyday Health).