Moje žena Emma a já jsme strávili větší část posledního desetiletí v Guatemale a mimo ni. Je to místo, které i dnes označujeme za svůj domov, mnohem více než Anglii (odkud pochází ona) nebo Spojené státy (odkud pocházím já).
Guatemala je země prosycená bohatými tradičními kulturami, od starých Mayů až po Garifuny, kteří žijí v osadách podél pobřeží.
Umění a tradice guatemalské kultury se pohybují napříč tisíciletími a pokrývají území, které v zemi menší než Louisiana zahrnuje chrlící sopky, dusné tropické pobřeží, hustou džungli a chladnou vysočinu.
V Guatemale je tak široká škála zajímavé kultury, že jsme se chtěli podělit o těchto 50 fascinujících faktů o ní.
VÍCE:
- Guatemalští lidé
- Guatemalské jídlo
- Hospodářství Guatemaly
- Guatemalská hudba
- Guatemalské umění
- Guatemalský textil
- Guatemalské oděvy
- Guatemalské festivaly a svátky
- Přírodní divy Guatemaly
- Historie Guatemaly
Původní obyvatelstvo Guatemaly
– Guatemala je obecně považována za ohnisko mayské civilizace, a mnoho jejích největších měst, jako například Tikal a El Mirador, bylo postaveno a opuštěno právě v této zemi. Mayové vládli oblasti dnešní Guatemaly přibližně do roku 1000 n. l.
– Nikdo si není zcela jistý, co způsobilo pád velkých mayských měst v celé Guatemale. Španělé přišli až zhruba dalších 500 let po jejich zániku.
– Dnes tvoří téměř 40 % obyvatel Guatemaly domorodci, z nichž naprostá většina je mayského původu. K’iche, Kaqchikel, Mam a Q’eqchi‘ jsou nejvýznamnější čtyři z 23 uznaných mayských skupin v zemi. Kromě toho tvoří nemajská skupina Xinca asi 0,5 % obyvatelstva.
– Ačkoli oficiálním jazykem Guatemaly je španělština, v celé zemi se stále běžně mluví více než 20 dalšími jazyky. Na vysočině se mluví jednadvaceti různými mayskými jazyky a na karibském pobřeží se používají také dva nemayské jazyky.
– I v metropolitních oblastech používají domorodí obyvatelé ke konverzaci obvykle svůj rodný jazyk. Tyto jazyky však vláda oficiálně uznala až v roce 2003.
– V roce 1500 napsal neznámý muž knihu Popol Vuh, která je považována za největší literární dílo Guatemaly. Je také uznávána jako Posvátná kniha starých Mayů Quiché, která líčí historii Mayů-Quiché od počátku věků až do španělského dobytí. Historie se údajně předávala ústně a prostřednictvím hieroglyfů po celé generace.
– Rigaberta Menchú, žena z kmene Quiché, se narodila v roce 1959, rok před vypuknutím guatemalské občanské války. Vyrůstala v chudé domorodé rodině a později se stala aktivistkou, která se postavila útlaku guatemalské vlády a bojovala za práva původních obyvatel. Svůj příběh nakonec vylíčila v knize Já, Rigaberta Menchúová (1983), kde popisuje svůj život plný boje. Vyprávěla také dokumentární film When the Mountains Tremble (1987) o občanské válce. Na počátku 90. let 20. století jí byla udělena Nobelova cena za mír.
VÍCE ČTĚTE ZDE:
Guatemalské jídlo
– V guatemalské kuchyni hraje významnou roli kukuřice. Denně se mele na mouku a vyrábí se z ní čerstvé tortilly. Kukuřičné tortilly doprovází téměř každé jídlo, od smaženého kuřete po polévku. Většinou se však podává s fazolemi a rýží. Z kukuřičného těsta se také připravují tradiční pokrmy, jako jsou tamales. Kukuřice na klasu (tzv. sladká kukuřice) však do guatemalské kultury příliš nepatří.
– Tamales jsou oblíbeným tradičním guatemalským jídlem. Existují v mnoha variantách, ale všechny recepty začínají masou. Těsto se plní nějakou ingrediencí, například masem nebo zeleninou. Guatemalské tamales se obvykle balí do speciálního zeleného listu zvaného maxan. Podobný pokrm, zvaný chuchitos, je zabalen do kukuřičných slupek, jako jsou obvykle mexické tamales.
– Pepian je dušené maso s kousky masa, obvykle kuřecího, a bramborami. Omáčka se z velké části skládá z mletých pepitos (dýňových semínek) a sezamových semínek. Je v ní také závratný sortiment sušených chilli papriček, z nichž většina se mimo Guatemalu běžně nevyskytuje. Guláš se obvykle podává s rýží. Je to běžné jídlo o Vánocích a při jiných zvláštních příležitostech.
– Mayové byli vynálezci čokolády. Začalo to horkou čokoládou, obvykle okořeněnou různým kořením, jako je ascardamom, chilli a skořice. Nápoj byl součástí mnoha rituálů a něco, co si mohla dopřát mayská elita. Tradice čokolády se rozšířila i do moderní doby: V Guatemale byly vynalezeny čokoládové tyčinky.
– V guatemalské kuchyni se ve velké míře objevuje také ovoce. Je zde hojnost tropického ovoce, jako je ananas, banány, papája a mango. Většinou se podává ve formě licuados, což je víceméně koktejl. Licuados je směs ovoce a vybrané tekutiny, kterou je obvykle buď voda, mléko, nebo džus. Nabízejí je téměř v každé větší či menší restauraci v zemi.
VÍCE ČTĚTE ZDE:
Hospodářství Guatemaly
– Guatemala je známá pro svůj nefrit, který je ceněn již od předkolumbovských dob. V těchto dobách se jediné místo, odkud bylo možné nefrit získat, nacházelo v údolí řeky Montagua. V důsledku toho si nefrit užívala téměř výhradně elita a měl velmi symbolický význam při starověkých rituálech. V současnosti je Guatemala obrovským vývozcem nefritu.
– Guatemala je největším světovým producentem kardamonu, a to téměř dvojnásobným množstvím než další největší producent (Indie). Zatímco kardamom je často používanou přísadou v indické kuchyni, v Guatemale se dnes toto koření tolik nepoužívá. Pro zbytek světa není neobvyklé najít ho ve speciálních nápojích, jako je svařené víno, vaječný koňak a arabská káva.
– Stačí navštívit Starbucks (nebo jakoukoli jinou gurmánskou kavárnu), aby člověk zjistil, že guatemalská káva je všeobecně považována za jednu z nejlepších káv na světě. Vývoz kávy je ve skutečnosti největším ekonomickým motorem země. Pěstuje se převážně v centrální vrchovině země a nejvíce ceněná jsou zrna z okolí Antiguy. V této oblasti je možné si prohlédnout kávové finty, od luxusních zařízení až po malá družstva.
– Druhým největším zdrojem peněz v Guatemale je cestovní ruch. Ročně zemi navštíví více než 1,2 milionu lidí a na projekty v Guatemale přijíždí mnoho nevládních organizací z celého světa. Nejnavštěvovanějšími destinacemi kraje jsou Tikal (hlavní mayské naleziště v zemi), jezero Atitlan (pravděpodobně nejkrásnější jezero na světě) a Antigua, hlavní město cestovního ruchu v zemi. To je ovšem jen povrch toho, co je zde k vidění.
– Navzdory tomu, že USA zůstávají hlavní exportní destinací, má Guatemala se Spojenými státy velmi složitou minulost. CIA pomohla v 50. letech 20. století svrhnout guatemalskou vládu, což podnítilo monstrózní občanskou válku v zemi. Zásahy jsou spojeny s United Fruit Company, jejíž vykořisťovatelské praktiky utrpěly za liberální vlády. Guatemala byla (a někteří by řekli, že stále je) banánovou republikou.
VÍCE ČTĚTE ZDE: Slepičí autobus (neobvyklý způsob dopravy v Guatemale)
Guatemalská hudba
– Během šesti týdnů půstu a zejména Semana Santa, kdy vrcholí sváteční procesí, ožívá guatemalská kultura zvukem. Ponurá dechová a bicí hudba doprovází skupiny lidí, kteří trpí pod tíhou velkých vorů nesených městem. Obvykle nechybí ani hojnost kadidla, kostýmů a křížů.
– O hudbě Mayů je známo, že hráli na různé (překvapivě!) dechové a bicí nástroje. Dechové nástroje byly většinou vyrobeny z rákosu nebo kosti a skládaly se převážně z píšťal a okarín, jakýchsi kapesních fléten. Mezi bicí nástroje patřily dřevěné bubny s jelení kůží, chřestidla a guiros, což jsou otevřené tykve, které se třením vytvářejí chřestivý efekt.
– Nástrojem, kterým je Guatemala nejznámější, je marimba. První doklady o existenci marimby pocházejí z konce 17. století z dnešní Antiguy. Vypadají velmi podobně jako velké xylofony, ale jsou vyrobeny převážně ze dřeva. Diatonické řady dřevěných tyčí se rozeznívají údery paličkami, na které často hraje více hráčů, obvykle tři nebo čtyři.
– Při úvahách o hudbě Guatemaly je nesmírně důležité nepřehlédnout kulturu Garifuna. Ačkoli mají mnohem větší tradici ovlivněnou Karibikem, Garifunové mají vesnice na horním i dolním pobřeží Guatemaly, Belize a Hondurasu. Jejich hudba je směsicí bubenických souborů v africkém stylu, rytmického zpěvu a kruhových tanců.
– Ačkoli reggaeton nevznikl v Guatemale (ale spíše v Portoriku), je to popová hudba, kterou uslyšíte především z mobilních telefonů, z oken aut a v tanečních klubech po celé zemi. Reggaeton by se neměl zaměňovat s reggae, přesto má rytmus podobný reggae. Je však většinou vytvářen prostřednictvím bicích nástrojů, přes které se rapují španělské texty. Tato hudba je rozhodně spojena s tancem.
PŘEČTĚTE SI VÍCE:
Guatemalské umění
– Starověké mayské umění se většinou skládalo z velkých nástěnných maleb a stél, což jsou velké, volně stojící kamenné rytiny. Dnešní nejlepší příklad mayských nástěnných maleb se nachází v mexické lokalitě Bonampak, ale některé jsou k vidění i v Guatemale. Quirigua, která se nachází v jižní Guatemale, je pravděpodobně nejpůsobivější sbírkou mayských stél, která se v regionu dochovala.
– Ve stoletích bezprostředně následujících po kolonizaci zůstala většina umělců guatemalské kultury v anonymitě. Existují však dva pozoruhodní umělci: obrazy Thomase de Merla jsou k vidění v Museo de Arte Colonial v Antigue a socha Quirio Cataña, Černý Ježíš z Esquipulas, přijímá návštěvníky z celé Střední Ameriky.
– Nejznámější guatemalský umělec Carlos Mérida se dožil téměř 100 let (1891 až 1984). Ačkoli studoval malířství v Paříži, jeho styl mísil evropské vlivy s americkými náměty a vytvářel indigenistické umění. Jeho umění prošlo během života různými fázemi – figurativní, surrealistickou, geometrickou. Velká část jeho děl se nachází v Muzeu moderního umění v Guatemale. V Guatemala City namaloval také nástěnné malby.
– Miguel Ángel Asturias je nejuznávanějším guatemalským spisovatelem a v roce 1967 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho díla měla zpravidla velmi politický charakter. El Señor Presidente je o maniakálním diktátorovi, Hombres de Maiz o mayských rolnících a guerillách a El Papa Verde o společnosti United Fruit Company.
– Worry Dolls jsou spíše lidovým uměním než vysokou kulturou, ale jsou velmi rozšířenou tradicí, která vznikla a pokračuje v Guatemale. Jsou to drobné, ručně vyráběné panenky konstruované z drátu, vlny a zbytků textilu. Figurky jsou oblečeny do tradičních mayských oděvů. Dávají se dětem, které panence vyprávějí o svých potížích, než si ji dají pod polštář a pak nad ní usnou. Panenky se dnes někdy používají v dětské psychiatrii.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Umění Latinské Ameriky: Historie & Cestovní průvodce
Guatemalský textil
– Textil patří mezi nejvýznamnější příklady tradiční guatemalské kultury. Staří Mayové pracovali se dvěma druhy bavlny, jedním bílým a druhým hnědým. V obou případech byla bavlna typicky barvená a z velké části ji užívala výhradně elita. Proces přípravy bavlny byl intenzivní a zahrnoval čištění pupenů a odstraňování semen. Těchto úkolů se ujímaly především elitní ženy.
– Většina řemeslného tkalcovství v dnešní Guatemale pochází z poměrně primitivního systému zpětného tkaní. Jeden konec látky je přivázán ke stacionárnímu předmětu, jako je strom nebo kůl, a druhý konec je obtočen smyčkou kolem zad tkalce, což mu umožňuje upravovat napětí podle potřeby. Tkadlec obvykle sedí na zemi. S přibývajícím věkem však mnozí začínají používat malou stoličku.
– Barvy pro přízi v Guatemale obvykle pocházejí z přírodních rostlinných materiálů. V dnešní době se příze stále vyrábí tímto způsobem, ale uměle barvené příze nejsou neobvyklé. Některé rostliny používané k výrobě přírodních barev jsou mrkev pro oranžovou barvu, skořápky kokosových ořechů pro hnědou barvu, květ ibišku pro růžovou barvu a achiote (místní koření) pro oranžovou barvu.
– Háčkování tapiserií v Guatemale začalo u mužů v malých vesnicích, kteří vyráběli tašky pro osobní potřebu. Barvy a design každé tašky odrážely město, z něhož pocházela. Tyto tašky byly zhotoveny ze stejných bavlněných nití a přírodních barviv, které se používaly při tkaní na zadním pásu. Nyní jsou gobelínově háčkované tašky, vyráběné muži i ženami, hlavním artiklem v turistických oblastech.
– Kromě bavlny je maguey (známá také jako agáve) další rostlinou, která se běžně používala k výrobě vláken (a také alkoholu) v celé Mezoamerice. Šňůry vyrobené z tohoto vlákna byly ceněné a používaly se například na jezdecké vybavení, rybářské sítě a houpací sítě.
VÍCE ČTĚTE ZDE: Houpací sítě, stany & Další skvělé kempingové vybavení
Guatemalské oblečení
– Huipil je dámská halenka, obvykle ručně tkaná na zádovém tkalcovském stavu. Některé jsou tak složité, že jejich výroba může trvat i několik měsíců. Každá je jedinečně zdobená výraznými vzory a symboly, jako jsou kosočtverce, zajímavá zvířata, krajinné prvky a/nebo kukuřice. Tloušťka huipilu v dané oblasti se odvíjí od podnebí dané oblasti.
– Cortes neboli sukně jsou spíše tkané na tkalcovských stavech poháněných nohou a často je vyrábějí muži. Jedná se o zavinovací sukně tvořené několika kusy látky sešitými do trubky, přičemž přebytečné materiály se ovinou kolem těla a složí do záhybů. Látka je obvykle velmi silná a každý korte má vydržet léta.
– Fajas jsou velmi ozdobné pásy, které se používají k upevnění ženských korte. Bývají dlouhé šest až devět stop a jsou buď ručně tkané, nebo vyšívané. Pásy mohou být tenké – jen pár centimetrů – nebo až metr široké.
– Také muži mají tradiční oděv, i když není tak výrazně zachován jako u žen. V některých částech Guatemaly muži stále nosí vlastní kalhoty, které utkaly ženy na tkalcovském stavu na zádech. Stejně jako huipiles mohou být velmi zdobené. V okolí města Solola lze stále vidět muže, kteří nosí rodilleras, vlněnou zavinovačku určenou k zahřátí při poklesu teploty nebo k ochlazení (sundání kalhot), pokud je příliš horko.
VÍCE INFORMACÍ:
Guatemalské festivaly a svátky
– Semana Santa (neboli Svatý týden) je v Guatemale velkou událostí. Procesí vycházejí z vesnic v okolí Antiguy a procházejí městem po celý týden. Patroni tráví hodiny vyráběním barevných alfombras – „koberců“ z pilin – na dlážděných ulicích města. Součástí tradice je, že procesí chodí přímo po alfombrách a zanechává na nich nepořádek.
– Každá vesnice v Guatemale slaví svého patrona. Oslava se skládá z kulturních aktivit, jako jsou procesí a lidové tance. Vesničané během oslav také často nabízejí ručně vyráběné umělecké předměty.
– Dia de Los Muertos neboli Den mrtvých je každoroční oslava, která se koná prvního listopadu. Ačkoli se název může zdát děsivý, ve skutečnosti jde o čas vzpomínek. Rodiny chodí na hřbitovy navštívit své zesnulé blízké a pomalovat jejich náhrobky pestrými barvami. Listopad je v Guatemale jedním z největrnějších měsíců, takže oblíbenou činností je pouštění draků.
– Pálení ďábla se koná 7. prosince a je trochu děsivé. Guatemalské rodiny vezmou hořlavý odpad, jako jsou noviny a časopisy, a zapálí ho na ulici. Rituál je snahou o vyčištění domovů v rámci příprav na Vánoce.
– Další vánoční tradicí jsou Guatemalci venku, kde odpalují ohňostroje a střílejí do vzduchu. Ohňostroje jsou ohromující a při pohledu shora nebo v kontrastu s čnícími sopkami zaplní údolí. Bohužel každoročně zemře pět až deset lidí v důsledku střel padajících z nebe. Některé kulturní tradice by asi stálo za to přehodnotit…
Přečtěte si více:
Přírodní divy Guatemaly
– V Guatemale se nachází více než 30 sopek, z nichž tři jsou stále aktivní. Pacaya, která se nachází nedaleko města Guatemala, může být navštívena turisty, kteří chtějí vidět tekoucí lávu zblízka. Fuego, další aktivní sopku, lze denně pozorovat při erupci z guatemalské Antiguy. Sopka Tajumulco je nejvyšším bodem jak Guatemaly, tak celé Střední Ameriky.
– Jezero Atitlan je nejhlubším jezerem ve Střední Americe a mnozí tvrdí, že je také nejkrásnější. Je obklopeno sopkami a domorodými vesnicemi a dosahuje hloubky přes 1100 metrů. Nachází se ve větší nadmořské výšce a je také skvělým místem pro získání certifikátu pro potápění ve velkých výškách.
– Mezi největším guatemalským jezerem Lago Izabal a karibským pobřežím protéká řeka Rio Dulce (neboli Sladká řeka). Řeka i krajina kolem ní je divoce rozmanitá, a to jak rostlinami, tak živočichy. Je zde možné spatřit opice, kapustňáky a mnoho dalšího. Od jezera k moři se dostanete krásnou 90minutovou projížďkou lodí, která z velké části vede přes vysoké útesy, na nichž se často vyskytují ptáci.
– Tortugario Monterrico je hnízdištěm tří druhů mořských želv na pacifickém pobřeží Guatemaly. Na zdejší pláže často kladou vejce želvy ostruhaté, kožatky a želvy zelenavé. Univerzita San Carlos (sídlící v Guatemala City) pomohla založit nenávistné chovy a programy na ochranu zdejší populace mořských želv.
– Semuc Champey (Posvátná voda) je řada přírodních tůní tvořených řekou Rio Cahabón a množstvím vápencových stepí. Voda je neskutečně modrá, což ještě pozoruhodněji vynikne vedle zářivě zelené džungle, která ji lemuje. Toto místo se stává stále populárnějším, ale stále má atmosféru mimo cesty, protože cesta k němu je trochu náročná.
– Mayská biosférická rezervace má rozlohu 4,3 milionu akrů a je největším tropickým pralesem v celé Severní Americe. Pokud vám na velikosti nezáleží, je také plná starobylých mayských ruin. V džungli žije nepřeberné množství divokých zvířat a sama zůstává z velké části divoká. Ačkoli je papírově chráněná, bojovníci za práva zvířat a místní farmáři a pytláci se o její zachování přou.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: V současnosti má Guatemala tři památky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO: 40 úžasných kostarických zvířat
Historie Guatemaly
– Guatemala má tři památky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Celé město Antigua, bývalé hlavní město země, je na seznamu UNESCO a je plné koloniálních ruin zničených zemětřesením. Dalšími dvěma památkami jsou národní park Tikal, který se nachází v severovýchodní oblasti země, a ruiny Quirigua u jezera Izabal.
– Guatemala se stala nezávislou zemí v září 1821, kdy byla osvobozena od španělské nadvlády. Není však jedinou zemí: Ve stejné době získaly nezávislost Salvador, Honduras, Nikaragua a Kostarika. Kromě Panamy a Belize tedy celá Střední Amerika slaví Den nezávislosti společně.
– Belize si od roku 1821 nárokuje Guatemala jako své území. Když Guatemala vyhlásila nezávislost na Španělsku, Mexiko i Guatemala přijaly části Belize za své. V roce 1862 však byla země formálně uznána jako Britský Honduras. V roce 1940 Guatemala prohlásila, že smlouva, na jejímž základě se Belize stalo britskou kolonií, je neplatná, protože nebyly splněny její podmínky. V roce 1981 bylo Belize prohlášeno za nezávislé, ale někteří guatemalští politici stále považují Belize za součást Guatemaly.
– V celé Latinské Americe proběhla v Guatemale nejdelší občanská válka. Vládní armáda, pravicoví mstitelé a levicové guerilly bojovaly více než 36 let, od roku 1960 do roku 1996. Mnozí tvrdí, že katalyzátorem války bylo, když CIA podpořila plukovníka Carlose Castilla Armase při svržení demokraticky zvoleného prezidenta.
– Od španělské kolonizace měla Guatemala čtyři hlavní města. Prvním hlavním městem byl neoficiálně Tecpan, který byl prvním stálým vojenským centrem (1825). Prvním vládním hlavním městem bylo Cuidad Vieja (1527), které bylo zničeno v roce 1541 sesuvem sopečného bahna z vulkánu Agua. Dnešní Antigua se stala hlavním městem o dva roky později. V roce 1773 Antiguu zničilo zemětřesení a hlavním městem se stala „Nueva Guatemala de la Asución“. Dnes je známá také jako Guatemala City a zůstává hlavním městem.“ Jonathon Engels
.