Mezi Zacem Efronem ve filmu o Tedu Bundym a Darrenem Crissem v roli Andrewa Cunanana – nemluvě o Evanu Petersovi, který hraje v seriálu American Horror Story celou řadu známých vůdců kultů – se v poslední době objevuje nadbytek sexy chlapů, kteří hrají extrémně hrozné zločince. Hollywood bude Hollywood, ale co to znamená pro vás, člověka, kterého najednou přitahuje Taylor Kitsch v převleku Davida Koreshe, když se právě snažíte užít si příjemný večer při sledování televize? Jste… na zločince? Podle odborníků nejspíš ne, ale pro jistotu si pro potomky přečtěte tento vysvětlující článek o hybristofilii.
Co je to hybristofilie?
Hybristofilie je typ parafilie, při níž se člověk „sexuálně vzruší nad tím, že někdo jiný spáchal urážlivý nebo násilný čin,“ říká doktorka Katherine Ramslandová, profesorka forenzní psychologie na DeSales University a autorka knihy Zpověď sériového vraha: Nevyřčený příběh Dennise Radera, vraha BTK. Podle definice Merriam-Webster je parafilie „vzorec opakujících se sexuálně vzrušujících duševních představ nebo chování, který zahrnuje neobvyklé a zejména společensky nepřijatelné sexuální praktiky“. Mezi častěji diskutované typy parafilií patří například pedofilie, zoofilie a objektofilie.
Protože přístup k notorickým zločincům je dost dobře omezen, může se hybristofilie projevovat jako vztahy udržované prostřednictvím dopisů zasílaných a přijímaných v době, kdy je zločinec ve vězení. Aby však bylo jasno, o hybristofilii se jedná pouze tehdy, pokud nekriminální stranu skutečně vzrušuje představa, že zločinec spáchá vraždu nebo něco podobného – pouhé psaní dopisu vězni nebo udržování kontaktu s někým, koho už znáte, se nepočítá.
Jak je to běžné?“
Nikdo to neví jistě, ale určitě ne tak běžné. „Neexistuje žádný empirický výzkum,“ říká doktor Louis B. Schlesinger, profesor forenzní psychologie na John Jay College. „Existují případové zprávy o těchto osobách, diskutuje se o nich, ale opravdu žádný empirický výzkum z vědeckého hlediska.“ Tyto kazuistiky se obvykle týkají případů, kdy jsou ženy přitahovány mužskými zločinci, a ne naopak. „Populace vězeňkyň je mnohem menší než populace vězňů-mužů,“ říká doktor Schlesinger, „a ženy se nedopouštějí sexuálních vražd a těchto mimořádných věcí“.
Sheila Isenbergová, novinářka a autorka knihy Ženy, které milují muže, kteří zabíjejí, poukazuje na případ Veroniky Comptonové jako na jeden z příkladů zločinkyně, která měla mužského ctitele, ale i ten začal opačně. Comptonová měla vztah s Kennethem Bianchim, jedním z Hillside Stranglers, a šla do vězení za pokus o napodobení vraždy. Během pobytu ve vězení se provdala za profesora a měli spolu dítě.
A proč se to děje?“
„Lidé chtějí být blízko proslulosti,“ vysvětluje doktor Ramsland. „Mají také pocit, že jsou pro toho člověka výjimeční, takže kdyby ten člověk utekl, neublížil by… takže je v tom i trochu narcismu. Ale především jde o to, že se chtějí s násilnou osobou sblížit, aby se mohli buď účastnit fantazijního života, který se jí týká, nebo se s ní skutečně stát partnery.“ Dr. Schlesinger také poznamenává, že někteří lidé se domnívají, že to souvisí s tím, že uvězněný přítel je výhodnější v tom smyslu, že vás nemůže podvádět – „žena bude vždy vědět, kde se její přítel nachází“ – ale on i Dr. Ramsland zdůrazňují, že je to těžké říci, když chybí výzkum.
Isenberg má však jinou teorii. Souhlasí s tím, že lidé zapletení s notorickými zločinci si užívají proslulosti, ale nevěří, že by to bylo sexuální – jen si myslí, že chtějí být slavní. „Je to touha po slávě a proslulosti,“ říká. Tyto ženy do toho nejdou s tím, že by si řekly: ‚Jé, já chci být slavná‘. Je to podvědomé. Chtějí, aby si jich někdo všiml. Chtějí být důležité, jako my všichni.“ Isenbergová také poznamenává, že pro knihu Ženy, které milují muže, kteří zabíjejí vedla rozhovory s více než třemi desítkami žen a „každá z nich“ ve svém životě zažila nějakou formu zneužívání. „Vím, že to zní divně a neintuitivně, ale muž za mřížemi vám nemůže ublížit,“ vysvětluje, „takže je v bezpečí.“
Jak se to liší od řekněme příležitostného zájmu o televizní pořady o skutečných případech?
Pokud vás pohled na páchaný zločin sexuálně nevzrušuje, pak pravděpodobně netrpíte hybristofilií. „Rozdíl mezi někým, kdo jen sleduje každý z těchto pořadů, který se objeví, a někým, kdo je na nich zcela závislý, je posedlost,“ říká doktor Ramsland. „Dokážete se zvednout a jít dělat něco jiného nebo nějaký vynechat? Pak jím pravděpodobně nejste posedlí. Ale pokud si celý život utváříte kolem sledování těchto pořadů a binging a sledujete je znovu a znovu a ztotožňujete se s lidmi v nich, pak už jste v obsesivním módu. Ale opět to nemusí být nutně sexuální. Když to dojde tak daleko, že vás to sexuálně vzrušuje, a zejména pokud je to jediná věc ve vašem životě, která vás sexuálně vzrušuje, máte parafilii… parafilie opravdu není jen o tom, že „tohle je jedna z mnoha věcí, které člověk sexuálně dělá“. Tohle je jeho primární vzrušující podnět.“
A jak se to liší od následování vůdce sekty?“
Znovu je to otázka sexuálního vzrušení. „Existují hypnotizující, charismatičtí lidé, kteří využívají svých verbálních schopností k tomu, aby u svých následovníků vyvolali téměř transový pocit, a to se nemusí nutně rovnat parafilii,“ říká doktor Ramsland. „U těchto lidí to nemusí být nutně sexuální.“
Dodává Dr. Schlesinger: “ Jim Jones nebo David Koresh, tam je skutečný vztah. Jste v interakci s danou osobou. Ta osoba není uvězněna. Je tam… spousta těchto lidí vyhledává muže, kde není žádný skutečný vztah ve smyslu kontaktu, protože ten člověk je nedostupný. Je zavřený.“
Jak moc je Zac Efron podobný Tedu Bundymu ve skutečnosti?
„On rozhodně není Ted Bundy,“ říká doktorka Ramslandová.
Sledujte Elizu na Twitteru a Cosmo Celeb na Facebooku.