Příspěvek Davida Hernándeze. David je docentem latinsko-amerických studií na Mount Holyoke College. Jeho výzkum se zaměřuje na vymáhání imigrace, zejména na režim zadržování v USA. Dokončuje knihu o této instituci s názvem Alien Incarcerations: Pro nakladatelství University of California Press připravuje knihu Immigrant Incarence: Immigrant Detention and Lesser Citizenship (Zadržování přistěhovalců a menší občanství). Je také spolueditorem knihy Critical Ethnic Studies: A Reader (Duke University Press, 2016). Tento příspěvek byl původně publikován na stránkách Abusable Past jako součást série „The Border is the Crisis“.
V dnešním imigračním diskurzu se zdá, že historie se tvoří a netvoří každý den prostřednictvím prezidentova účtu na Twitteru nebo přívalem administrativních opatření, změn pravidel, proklamací a exekutivních příkazů. Prezident Trump jeden den prohlásí svou verzi pravdy o migraci, druhý den ji popře a o den později znovu potvrdí původní myšlenku. Migranti a jejich obhájci také tlačí na pilu a často využívají soudy k prověření administrativy, která pak vrací další salvu protiústavních opatření, dokud jedno z nich neprojde právní cestou.
Bič je někdy zdrcující a nutí nás všechny vyžadovat, hledat a poskytovat historické souvislosti. Vezměme si například rozdělování rodin a „nulovou toleranci“, které Trumpova administrativa pilotně zavedla, poté realizovala a jen částečně zastavila. Byl to vynález Trumpovy administrativy, nebo do jaké míry rozdělovala rodiny nejdříve Obamova administrativa, případně jejich předchůdci? Uvažujeme-li šířeji, není rozdělování součástí všech forem a fází migrace – od historického vysídlení do zahraničí, přes zpracování na hranicích, zadržování a deportace, a dokonce i pro ty, kteří se nacházejí v útočišti? A i když si Barack Obama vysloužil titul „vrchní deportér“ za formální vyhošťování, pokud hledáte prezidentské otisky prstů v oblasti prosazování imigrace, záleží opravdu na tom, jak daleko chcete jít zpět.
Problém imigrace je spjat se zakládajícími zákony národa, s každým vojenským konfliktem, se studenou válkou, s hnutím za občanská práva, s ekonomickým rozmachem a propadem a s regionální xenofobií, která se stává celonárodní úzkostí. Nikdy nejde jen o jednu z těchto otázek, ale o všechny, o kontinuitu záchvěvů a začátků s kumulativním upevňováním moci. Zaměření na jeden problém odvádí pozornost od ostatních, stejně jako od velkých vzorců, právních precedentů a houževnaté schopnosti migrantů budovat si život po příjezdu a navzdory nepřátelskému přijetí. Prezidenti, vědátoři, a dokonce i masoví střelci sice čerpají z historie xenofobie a vyloučení v USA, ale málokdy ji přiznávají (nebo v nejlepším případě si takovou historii a rétoriku vybírají) a místo toho mluví z okamžiku, z „krize“ nebo podívané dne, aby prosadili regresivní politiku nasáklou odvěkou rasovou nevraživostí.
„3 mexické země“
Při úvahách o „zneužitelné minulosti“ při tvorbě imigračních dějin chci zde podstoupit dvě rizika. Prvním je obejít, ať už byl včerejší tweet nebo nejnovější a předvídatelná masová střelba, a podívat se zpět v rámci Trumpovy administrativy, zhruba šest měsíců zpátky – na epochu v Trumpově frenetické a jednostranné tvorbě politiky. Druhým rizikem je vážně se zamyslet nad chybným návrhem televize Fox News (ano, té televize Fox News), jakým způsobem rámuje migraci v Latinské Americe.
V neděli 31. března 2019 tři moderátoři ranních zpráv televize Fox správně uvedli, že Trumpova administrativa snižuje pomoc Salvadoru, Guatemale a Hondurasu kvůli údajné neschopnosti těchto zemí zastavit vnější tok žadatelů o azyl, kteří migrují přes Mexiko. Jejich vizuální grafika k této zprávě však neslavně zněla: „Trump škrtá pomoc třem mexickým zemím“. Cože? „3 mexickým zemím?“ Tento lapsus zplodil na sociálních sítích spoustu vtipných memů – můj oblíbený mapu všech latinskoamerických zemí jako jednu mexickou, mimo jiné s regiony jako „fotbalové Mexiko“, „ropné Mexiko“ a „komunistické Mexiko“. Tento přehmat si o několik hodin později vyžádal omluvu ve vysílání od spolumoderátora Fox News.
Byl to však přehmat? Považovat celou západní polokouli (kromě Spojených států a Kanady) za Mexiko není z hlediska rasové politiky a minulých i současných návrhů migrační politiky příliš daleko od pravdy. „3 mexické země“ jsou na jedné straně nebezpečnou lží a rasistickou smyčkou, na straně druhé zkušebním balónkem pro ještě větší posun imigrační politiky doprava.
Omyl odráží přílišný důraz a normalizaci Mexika v imigračním myšlení zaměřeném na hranice – od dvoustranných politických rozhodnutí a umístění bot na zemi až po Trumpův sen o hraniční zdi a dlouhodobé ilustrace americko-mexické hranice jako chaotické podívané odvádějící pozornost od všeho ostatního. Nemexickým migrantům a jejich potřebám a historii se tradičně věnuje malá pozornost, pokud jejich migrace není zarámována, často více stranami debaty, jako „krize“, a tedy odlišná od normativních mexických migračních vzorců. „3 mexické země“ posouvají zastírání „jiných než Mexičanů“ (OTM) ještě o krok dál a veškerou migraci spojují jako mexickou migraci, nebo jinými slovy, „všichni jste Mexičané“. Jako takový je tento lapsus Fox News zároveň historickým postřehem i politickým doporučením. Zaslouží si trochu více pozornosti než jen smích.
Jediná mexická rasa
Rasově vzato není neobvyklé slyšet lidi mluvit o všech Latinoameričanech/os/x jako o Mexičanech. Přirovnáním by mohlo být označování všech Asiatů nebo asijských Američanů jako Číňanů nebo místní regionálně dominantní asijské komunity, nebo stále rozmanitějšího souboru černých Američanů jako Afroameričanů, nebo původních obyvatel Severní Ameriky mnoha národů pod jednotnou rasovou přezdívkou. V případě Mexičanů existují demografické a rasové historie, které podtrhují jejich význam na úkor ostatních Latinoameričanů/os/xes. Téměř dvě třetiny, tedy 63,3 % z více než 58 milionů Latinoameričanů/os/xes ve Spojených státech jsou mexického původu a je vždy důležité připomenout, že přibližně 1/3 rozlohy USA (48 států) byla kdysi vlastním Mexikem.
Prvenství mexické přítomnosti ve Spojených státech – a zjednodušené redukce této skutečnosti – zakryly latinskoamerickou/o/x heterogenitu a nové migrační vzorce, které uvolnily demografické sevření Mexičanů. V posledních letech se zvýšila legální i nelegální migrace z Asie a dalších částí Latinské Ameriky. Mexičané již nepředstavují většinu nových migrantů bez dokladů (za posledních pět let méně než 20 %) ani většinu z celkového počtu 10,5 milionu osob bez dokladů, z nichž Mexičané poprvé po půl století představují méně než polovinu. Většina nových migrantů bez dokladů přichází legálně prostřednictvím víz (jejichž platnost vyprší později) nebo v rámci azylového řízení (které je rovněž legální), a to zejména ze zemí, které Fox News nazvaly „3 mexickými zeměmi“ – Salvadoru, Guatemaly a Hondurasu.
Mexiko zaujímá zvláštní místo i v dějinách prosazování migrantů. V 19. a na počátku 20. století byli Mexičané na jižní hranici ošetřováni a drženi v karanténě jako potenciální přenašeči nemocí v mnohem větší míře než evropští migranti na Ellis Islandu. Teritoriálně se tak chovali i ostatní migranti procházející Mexikem, včetně vracejících se občanů USA. Geograficky se tedy mexický prostor rovněž předpokládal jako jednotně nakažlivý.
Také při celostátním sčítání lidu v roce 1930 byl „Mexičan“ uveden jako rasová kategorie, jako by byl náhradou za „hnědého“ vedle bělocha a černocha. Pokud jste nebyli Mexičané, ale latinskoamerického původu, jakou kolonku jste si vybrali? Bylo cílem započítat více Mexičanů, nebo méně? Rasové škatulkování se shodovalo s desetiletou vynucenou repatriační kampaní zaměřenou na Mexičany a jejich mexicko-americké děti v meziválečném období, která se znovu opakovala v 50. letech 20. století. Ačkoli sčítání lidu v roce 1930 proběhlo téměř před 100 lety – a v minulém roce jsme byli svědky snahy Trumpovy administrativy hrát si se sčítáním lidu v roce 2020 -, spojování všech latinskoamerických skupin jako rasově mexických dodnes přetrvává v lidové představivosti, a jak zde naznačuji, je to opakovaný nástroj tvůrců protiimigrantské politiky.
Mexiko a azyl
Když přijde řeč na žádost o azyl, Mexičané se v diskusi objevují jen zřídka, s výjimkou falešných zpráv o úspěšných žádostech o azyl, přestože mexičtí občané již po staletí utíkají před chudobou, revolucemi, organizovaným zločinem a přírodními katastrofami. Jenna Loyd a Alison Mountz v knize Lodě, hranice a základny: Race, the Cold War, and the Rise of Migration Detention in the United States podrobně popisují formování současné uprchlické politiky na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy azylové řízení na Haiti sloužilo jako laboratoř pro politiky, které jsou dnes považovány za normativní – povinné zadržování, zákazy na moři, hromadná slyšení a zadržování ve třetích zemích. Loyd a Mountz vysvětlují, jak demokratické a republikánské administrativy ospravedlňovaly odepření azylu Haiťanům tím, že je přirovnávaly k Mexičanům, jakožto paradigmatickým ekonomickým migrantům, a opíraly se o to, co Loyd a Mountz nazývají „zdravý rozum mexické vyloučenosti“. Jinými slovy, Mexičané často představují nízký práh v režimu imigračních práv a pro administrativy je produktivní umístit ostatní do jejich prostoru.
Stejně jako v případě Haiťanů, i v současném kontextu středoamericko-amerických žadatelů o azyl koncept „3 mexických zemí“ informuje o klíčových prvcích politické agendy Trumpovy administrativy. V březnu 2019 Kirstjen Nielsenová, bývalá ministryně ministerstva vnitřní bezpečnosti, napsala Kongresu dopis, v němž hledala „legislativní řešení“ zákona Trafficking Victims Victims Reauthorization Act of 2008 (TVPRA), který přiznává právo na imigrační slyšení dětským migrantům z jiných než mexických zemí, kteří jsou „jiní než Mexičané“ a nejsou Kanaďany. Mexičtí (a kanadští) nezletilí bez doprovodu toto právo nemají a Nielsenová tvrdila, že v důsledku toho zákon z Bushovy éry vytváří „nebezpečný ‚pull‘ faktor“. Nielsenová si týden před svou rezignací posteskla nad nemožností vyhostit Středoameričany stejně rychle jako Mexičany. „Potřebujeme pravomoc zacházet se všemi přicházejícími dětskými migranty stejně“ (můj důraz), napsala Nielsenová, což znamená zacházet „se všemi“ jako s mexickými dětskými migranty.
Pokud, jak nechtěně naznačuje Fox News, můžete ze všech žadatelů o azyl z Latinské Ameriky a Karibiku udělat Mexičany – klasický model pro ekonomické migranty – pak je pro azyl konec hry. Nemělo by být překvapením, že mexičtí státní příslušníci mají nejvyšší míru odmítnutí azylu (88 %) – více než kterýkoli jiný vysílající národ. Měřeno podle úspěšných žádostí o azyl jsou Mexičané na nejnižší příčce azylového žebříčku. Jakýkoli pokus rozšířit mexickou marginalitu na ostatní tedy není bláznovstvím, ale seriózním politickým návrhem.
Nedávné snahy Trumpovy administrativy jednostranně učinit z celé Latinské Ameriky „bezpečnou třetí zemi“, aby potlačila žádosti o azyl, jsou dalším odrazem strategie „3 mexických zemí“. Spojené státy dlouhodobě spoléhají na Mexiko jako na nárazníkovou zónu mezi nimi a Latinskou Amerikou a tlačí na Mexiko, aby směřovalo své úsilí o vymáhání práva na své jižní sousedy. V posledních letech například Mexiko deportovalo více Středoameričanů než Spojené státy. Trumpova administrativa se také snažila prohlásit Mexiko za „bezpečnou třetí zemi“ – což by nutilo žadatele o azyl hledat útočiště v Mexiku před tím, než požádají o azyl ve Spojených státech – což Mexiko odmítlo. Mexiko však ustoupilo od americko-mexické politiky „zůstat v Mexiku“ neboli protokolů o ochraně migrantů, která počínaje rokem 2019 umožňuje Spojeným státům vracet nemexické žadatele o azyl do Mexika, zatímco čekají na azylové řízení. Tento dvoustranný plán mění Mexiko v hostitelskou třetí zemi pro uprchlíky, a nikoli pouze v transmigrační prostor. Trumpova administrativa zavedla v roce 2018 paralelní verzi této politiky nazvanou „odměřování“, která zpomalila vyřizování žádostí o azyl na hranicích na méně než 100 osob denně, což rovněž vedlo k uvíznutí ne-mexických žadatelů o azyl v Mexiku.
Ještě více se Trumpova administrativa pokusila v červenci 2019 administrativně zavést univerzální politiku „bezpečné třetí země“, která by znemožnila udělení azylu všem, kteří před vstupem do Spojených států prošli jinou „bezpečnou“ zemí. Tím by fakticky vznikla středoamerická zakázaná zóna – podobná asijské zakázané zóně z roku 1917 – omezující azyl pro Latinoameričany, kteří téměř výhradně cestují po zemi přes Mexiko. Administrativní pravidlo bylo rychle zablokováno u federálního soudu, ale Trumpova administrativa reagovala podpisem dohody o „bezpečné třetí zemi“ s Guatemalou, čímž přesunula „škrtící bod“ pro azyl z Mexika na jih do jedné ze „3 mexických zemí“.
Výsledkem této azylové politiky je, že Mexiko – a možná i Guatemala, pokud její dohoda o bezpečné třetí zemi obstojí v soudním sporu – se stanou konečnou destinací nebo místem deportace migrujících žadatelů o azyl. Geopolitické zájmy vždy ovlivňovaly azylové a uprchlické procesy, zejména v rámci studené války, ale tyto poslední kroky, všechny mimo legislativní proces, odrážejí Trumpův naprostý odpor k azylu a dalším formám úlev pro migranty. Pouhý týden poté, co zrušil pomoc „třem mexickým zemím“, Trump například prohlásil, že by se Spojené státy měly „zbavit celého azylového systému“, a dodal: „A upřímně řečeno bychom se měli zbavit soudců.“
Vulgární rasismus a xenofobie
Příval protiimigrantské politiky Trumpovy administrativy je podpořen prezidentovou rozsáhlou, paušální, rasistickou a dehumanizující rétorikou, která spojuje všechny Latinoameričany/os/xes, občany i neobčany, do jediného rasového nepřítele. Nejde o to, že rasový nepřítel je výslovně Mexičan – i když někdy je – ale o to, že musíme brát v úvahu holou a vulgární jednoduchost Trumpova rasového nepřátelství. Jak řekla historička Mae Ngaiová listu Los Angeles Times v reakci na Trumpovy rasistické a sexistické výroky na adresu politických oponentů typu „ať se vrátí… odkud přišli“, Ngaiová jasně prohlásila: „Promiňte, že jsem tak frustrovaná, ale tady není moc co rozebírat. Tohle je prostě rasismus.“
Donald Trump je důsledným šiřitelem rasistických a násilných projevů, které často opakují nebo obdivují masoví střelci, bělošští supremacisté, účastníci Trumpových shromáždění a imigrační úřady. O imigrantech – často konkrétně o přistěhovalcích z latinskoamerických zemí/o/x – se vyjadřuje jako o „zvířatech“, „násilnících“, „vražedných banditech“ a o jejich touze po azylu jako o „invazi“. Když se objevily zprávy (médií, advokátů a generálního inspektora ministerstva vnitřní bezpečnosti) o hrubém a smrtelném zacházení administrativy se zadrženými dětmi a dospělými, Trump je popřel a označil je za „falešné a přehnané“ a za „hoax“.“
Administrativa ví, že rozsáhlá rasistická rétorika a politika poskytují tvůrcům politiky krytí a umožňují jim i široké veřejnosti ignorovat složité životní situace migrantů, zejména důvody, proč jsou ze svých domovských zemí vůbec vysídleni. Rasistické a dehumanizující charakteristiky migrantů nahrazují otázky zdravého rozumu, proč jednotlivec, rodina nebo karavana lidí opouští svou domovskou zemi a vydává se na nebezpečnou cestu jen proto, aby byli přivítáni nepřátelsky. Tato záměrná neznalost je hlavní překážkou při tvorbě imigrační politiky USA a v lidovém chápání minulých i současných migračních dějin.
Koncept „3 mexických zemí“ vyplývá z rozsáhlých rasových prohlášení a činů prezidenta a jeho stoupenců a zároveň je inspiruje. Připomeňme, že masový střelec z El Pasa se sice snažil zastavit „hispánskou invazi do Texasu“, ale zároveň policii řekl, že do El Pasa přijel výslovně střílet „Mexičany“. Dále, když Trump řekl naturalizovaným politikům a politikům narozeným v USA, aby se „vrátili“ tam, odkud pocházejí, vyjadřoval tím svůj odpor nejen k migrantům, ale i k občanům jiné než bílé pleti. Připomeňme, že Trump je vůdcem hnutí „birtherismu“, které zpochybňovalo občanství Baracka Obamy a pohánělo Trumpovu politickou kariéru. Nyní ve funkci navrhuje zrušit právo na občanství, zaměřené na občany jiné než bílé pleti narozené ve Spojených státech.
Když tedy Trump burcuje své stoupence, aby opakovali jeho novou předvolební kaštanovou hlášku „pošlete ji zpátky“, nezáleží na tom, kam, protože stačí jakákoli mexická země a celá Latinská Amerika je Mexiko. Zatímco Latinoameričané/os/x jsou častým terčem prezidenta Trumpa, stejně tak černošští Američané, muslimové, zpravodajská média a političtí oponenti. Rasistické masové vraždy v Pittsburghu v říjnu 2018, v Gilroy v Kalifornii v červenci 2019 a o týden později v El Pasu v srpnu 2019 byly reakcí na prezidentovy výzvy ke zbrani, které mají kořeny v náladách namířených proti Latinoameričanům/o/x, ale lze je snadno rozšířit i na další rasové skupiny. Je to proto, že rozsáhlé, nediferencované rasové kategorie – které jsou v historii imigrace dlouho přítomné, včetně prostorových kategorií jako „3 mexické země“ – jsou zneužitelným nástrojem marketérů, mediálních hochštaplerů, politiků a masových střelců.
Nějaké připomínky k tomuto příspěvku? Ozvěte se nám! Pošlete nám e-mail nebo napište komentář sem nebo na Facebook. Můžete nám také napsat na Twitter.