Poslední aktualizace: Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM) sousedí na jihu s Řeckem, na východě s Bulharskem, na západě s Albánií a na severu s Kosovem a Srbskem. Bývalá jugoslávská republika Makedonie, která byla v minulosti významnou zdrojovou zemí uprchlíků, je nyní orgány migrační agentury EU považována za klíčovou tranzitní zemi. Západobalkánská trasa, která prochází přes FYROM, je jednou z hlavních migračních tras do Evropské unie. Během roku 2015 prošel touto zemí zhruba milion lidí. Uzavřením balkánské trasy v březnu 2016 uvízlo v Makedonii přibližně 1 200 migrantů a žadatelů o azyl. V říjnu 2016 vláda prodloužila výjimečný stav zavedený v roce 2015, který zajišťuje hlídky vojenské policie podél hranic. Podle ministerstva vnitra policie během roku 2016 „zabránila“ – což je eufemismus pro „odstrkování“ – více než 25 000 pokusům o nelegální vstup z Řecka.

Pokusy úřadů omezit tyto toky se ukázaly jako značně neúčinné až do zavedení změn azylového zákona v červnu 2015 a vytvoření „humanitárního koridoru“ v srpnu 2015. V měsících předcházejících těmto změnám úředníci považovali nově příchozí za „pašované“ osoby, což vedlo k prudkému nárůstu počtu zadržených osob. Podle nového zákona o trestním řízení mají převáděné osoby zůstat ve vazbě, dokud nevypovídají u soudu proti svým údajným převaděčům. Oficiální statistiky poskytnuté ministerstvem vnitra uvádějí, že v roce 2015 bylo v jediném oficiálním detenčním centru v zemi zadrženo 1346 osob. Po zavedení koridoru se počty vykázané v tomto středisku výrazně snížily a během roku 2016 činily méně než 400 osob.

Počty zadržených osob v zemi zůstávaly v období od poloviny roku 2015 do poloviny roku 2016 nízké, pokud stabilní, a pohybovaly se mezi 30-35 zadrženými osobami. Uzavření koridoru na počátku roku 2016 souviselo se zvýšeným náporem na jižní hranici, což zřejmě přispělo k udržení počtu zadržených osob na nízké úrovni, i když se stále více lidí obracelo na převaděče, aby jim pomohli překročit zemi. Namísto převádění z jižní hranice do Skopje začali pohraničníci zadržovat uprchlíky v ad hoc „tranzitních“ táborech, odkud jsou lidé údajně vytlačováni zpět do Řecka. Objevily se zprávy, že tyto ad hoc tábory mají být uzavřeny, ale v polovině roku 2017 se Global Detention Project nepodařilo ověřit, kdy k tomu má dojít.

V Bývalé jugoslávské republice Makedonie také nadále pobývají uprchlíci z kosovské války, z nichž někteří – zejména romské rodiny – žijí v sousedství střediska pro žadatele o azyl v obci Vizbegovo na okraji Skopje. Kromě toho se v posledních letech do FYROM vrátilo mnoho etnických Makedonců, Albánců a Vlachů z jiných částí Evropy poté, co nedostali azyl.

Systému zadržování přistěhovalců v FYROM nebyla donedávna věnována velká pozornost. Až do roku 2014, kdy Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) poprvé navštívil Přijímací středisko pro cizince, neinformoval o jediném detenčním zařízení v zemi žádný mezinárodní ani vnitrostátní orgán pro lidská práva. Od nástupu nedávných problémů s migrací a uprchlíky začalo několik nevládních organizací a mezinárodních orgánů pro lidská práva systém přezkoumávat a informovat o problémech.

PRAVIDLA, POLITIKY, PRAXE

Klíčové normy. Právní rámec zajištění cizinců v Bývalé jugoslávské republice Makedonie stanoví zákon o cizincích (Законот за странци, 2006) a zákon o hraniční kontrole (законот за гранична контрола, 2011).

„Soubor pravidel pro přijímací středisko pro cizince“ (куќниот ред на Прифатниот центар, neboli Domácí řád záchytného střediska) doplňuje zákonné zmocnění pro záchytné středisko a stanoví provozní pravidla. Zákon o azylu a dočasné ochraně (законот за азил и привремена заштита, 2003) upravuje azylový systém a určování statusu uprchlíka, jakož i ustanovení o místech ubytování žadatelů o azyl.

Důvody zajištění. Podle článku 13 zákona o hraniční kontrole může být osoba zadržena až na 24 hodin, aby bylo možné provést řízení o hraniční kontrole. Podle článku 108 zákona o cizincích může Ministerstvo vnitra osobu zadržet až na 24 hodin za účelem zajištění jejího vyhoštění. Cizinec může být zajištěn do doby, než pominou důvody bránící jeho vyhoštění z území Republiky Makedonie, nejdéle však na dobu 12 měsíců. Podle článku 132 může být osoba, která odmítá nebo nemůže prokázat svou totožnost, zajištěna za účelem zjištění své totožnosti. Pokud cizinec odmítne nebo není schopen prokázat svou totožnost, mohou jej pověření pracovníci Ministerstva vnitra zajistit za účelem zjištění jeho totožnosti na dobu nejdéle 12 hodin.

Délka zajištění. Pro správní účely (zákon o hraniční kontrole, čl. 13) nebo za účelem okamžitého vyhoštění (zákon o cizincích, čl. 108) lze cizince dočasně zajistit nejdéle na 24 hodin. Na dobu, která tuto délku přesahuje, musí být vydán příkaz k zajištění. Článek 109 zákona o cizincích stanoví, že žádná osoba nesmí být zajištěna na dobu delší než 12 měsíců. Zpráva MYLA z roku 2016 uvádí případ, kdy byla osoba zadržena na 301 dní (více než 10 měsíců). Stejná zpráva uvádí, že průměrná délka zadržení v roce 2016 činila 38 dní. Ministerstvo vnitra v roce 2015 uvedlo, že země zkrátí maximální délku na šest měsíců, ale toto opatření dosud nebylo přijato.

Žadatelé o azyl. Zákon o cizincích vyjímá žadatele o azyl z opatření imigrační kontroly. Existují však zprávy o zadržení osob, které podaly žádost o azyl. Potenciální žadatelé byli drženi v detenčním centru, pokud je soud považuje za svědky v jiných případech. Organizace na ochranu lidských práv tuto praxi opakovaně kritizovaly. Zákon o cizincích nespecifikuje, zda mohou být zadržováni uprchlíci s přiznaným statusem. Ve vnitrostátním právu rovněž neexistuje žádná úprava zajišťující práva osob bez státní příslušnosti.

Na začátku dubna 2016 přijalo Národní shromáždění novelu zákona o azylu a dočasné ochraně. Tyto změny se týkaly dvou otázek: slučování rodin a pojmu bezpečné třetí země. Změny zavedly nový článek jako doplněk k již existujícímu konceptu bezpečné třetí země, který stanoví, že žadatelé o azyl mohou být vráceni do bezpečné třetí země bez věcného posouzení jejich žádosti o azyl, pokud vstoupili do země z členského státu EU, NATO nebo ESVO, který ratifikoval a provádí Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951, EÚLP a má azylové řízení v souladu s Úmluvou. Jako legitimní přechod tak zůstává pouze pozemní přechod z Kosova.

Děti a oběti obchodování s lidmi. Neexistují žádná ustanovení zakazující zadržení nezletilých osob (s doprovodem nebo bez něj), starších osob, žen nebo obětí obchodování s lidmi. Přestože nezletilým osobám, které nežádají o azyl, má být přidělen zákonný zástupce a má být informováno příslušné velvyslanectví nebo konzulární mise, jsou přesto zadržovány. Podle oficiálních statistik bylo v roce 2016 v oficiálním detenčním zařízení zadrženo 22 dětí (z toho čtyři bez doprovodu), což je o 251 méně než v roce 2015 (22 bez doprovodu). Zákon stanoví, že děti by měly být umístěny v oddělené části detenčního centra. Pozorovatelé, kteří středisko navštívili, však zdůraznili, že toto oddělení není ve skutečnosti uplatňováno v praxi. Tyto zprávy rovněž zdůrazňují, že děti nevědí o svých právech na zákonného zástupce.

Zákon o cizincích stanoví, že potenciální oběti obchodování s lidmi mohou být umístěny do detenčního zařízení až na dva měsíce. Předpokládá se, že budou umístěny v oddělené části detenčního zařízení. V rozporu s těmito ustanoveními však Výbor CPT zjistil, že „oběti obchodování s lidmi byly smíšeny s ostatními zadrženými“ a zadržovány z důvodů souvisejících se stíháním údajných převaděčů.

Procesní záruky a přístup k zadrženým. Zdá se, že právo být informován o důvodech zadržení není v praxi dodržováno. Podle makedonské asociace mladých právníků (MYLA) bylo během rozhovorů se zadrženými osobami v roce 2016 zjištěno, že téměř žádné ze zadržených osob nebylo sděleno, že jsou zadržovány z důvodů souvisejících s imigrací. Spíše jim „policie sdělila, že jsou zadržováni, protože soud potřebuje jejich přítomnost v trestním řízení proti pašerákům migrantů.“

Překlady příkazů k zadržení a souvisejících dokumentů nejsou k dispozici a většina zadržených jim nerozumí. Kromě toho jsou postupy v detenčním centru vyvěšeny pouze na některých tabulích podél stěn.

Přístup k právnímu zástupci je zaručen v zákoně o pobytu cizinců. Zdá se však, že až do poměrně nedávné doby byl tento přístup omezený nebo neexistoval vůbec. Podle CPT se v době jeho návštěvy v roce 2014 „zdálo, že právní předpisy nepočítají s žádným automatickým přezkumem zajištění. Převážná většina zadržených osob, se kterými delegace CPT hovořila, neměla v žádné fázi řízení přístup k právní pomoci.“

Přestože zákon poskytuje zadrženým osobám právo podat odvolání proti rozhodnutí o zadržení, existují obavy ohledně účinnosti tohoto procesu. Organizace MYLA v roce 2016 informovala, že v první polovině tohoto roku nebyly zadrženým osobám poskytnuty kopie rozhodnutí o zadržení a bylo jim vydáno pouze potvrzení o osobních věcech, které byly zabaveny ve vazební věznici. „Po intervenci ze strany MYLA a ombudsmana … byly všem zadrženým osobám poskytnuty kopie rozhodnutí o jejich zadržení. … Problematické však zůstalo, že osoby nebyly schopny porozumět obsahu dokumentu, ani nebyly řádně informovány o právu na právní zastoupení a právu na odvolání.“

Zadržené osoby mají právo na konzulární pomoc a vláda tvrdí, že dochází k „častým návštěvám zástupců zahraničních velvyslanectví“. Podle CPT se však jeho delegace „setkala s řadou zadržených osob, které tvrdily, že jim nebylo umožněno informovat o své situaci třetí stranu. V některých případech nemohly osoby informovat rodinného příslušníka nebo konzulárního zástupce po celé týdny a dokonce měsíce.“

Ačkoli zadržené osoby mohou během svého zadržení požádat o azyl, nejsou údajně často dostatečně informovány o svých právech. Ve své výroční zprávě za rok 2014 veřejný ochránce práv uvedl, že „jednal o stížnosti osob umístěných v Přijímacím středisku pro cizince a byl tak informován o tom, že těmto osobám není umožněno uplatnit právo na azyl a právo na návštěvy a kontakty s rodinou, dokud neprobíhá řízení vedené vyšetřovacími a soudními orgány, kde mají kapacitu svědků.“ V průběhu roku 2016 mohla MYLA pomoci 68 zadrženým osobám v azylovém řízení. Zadrženým je však stále umožněn přístup k azylu až poté, co pominou důvody pro jejich zadržení.

Přístup k zadrženým je omezený. V průběhu roku 2016 byly nejčastěji prováděny návštěvy ze strany MYLA. Národní ombudsman provádí několik návštěv ročně a UNHCR uvádí, že má přístup k zadrženým osobám. Řadě dalších skupin byl přístup k zadrženým osobám odepřen, zejména HRW a Makedonskému helsinskému výboru.

Ačkoli ombudsman zaznamenal, že zadržené osoby podávají stížnosti, jiné zdroje uvádějí, že v praxi je toto právo omezováno. HRW ve své zprávě z roku 2015 uvedla, že formální stížnosti nebyly podávány, protože „chyběla znalost, jak a komu tak učinit, obava z odvety a strach z ohrožení vztahů s dozorci a ztráty jakýchkoli minimálních výhod, které dobré vztahy nabízely (například možnost jít ven na čerstvý vzduch)“. Bývalý dozorce, který byl svědkem špatného zacházení, sdělil HRW, že „není komu to nahlásit, ani by to nic nezměnilo.“

Zdá se, že neexistují žádné důkazy o tom, zda byli lidé v případech nezákonného zadržování odškodněni. Někteří zadržení navíc tvrdí, že jim po ukončení zadržení nebyly vráceny doklady totožnosti.

Kriminalizace. Články 153 a 154 zákona o cizincích stanoví pokuty až do výše 1 000 eur pro cizince, u nichž bylo zjištěno porušení imigračních postupů, včetně vstupu do země bez povolení. Ministerstvo vnitra prohlásilo, že úředníci na zaplacení pokuty trvají jen zřídka.

Vymezená místa zadržení, zadržovací orgány, předpisy. Zákon o cizincích stanoví, že k zajištění cizinců má sloužit „Přijímací středisko pro cizince“, ale neuvádí podrobnosti o umístění nebo provozu. Jiná místa zajištění, jako jsou policejní stanice, mohou zadržovat osoby z důvodů souvisejících s přistěhovalectvím nejdéle po dobu 24 hodin.

Zákon nezmocňuje konkrétní orgány činné v trestním řízení k zatýkání nebo zadržování osob z důvodů souvisejících s přistěhovalectvím. V praxi zadržuje migranty a žadatele o azyl policie, pohraniční stráž a armáda. Ministerstvo vnitra, které je oficiálním vazebním orgánem, svěřuje provoz detenčního centra pod kontrolu policie.

Trendy a statistiky. Přestože je ministerstvo vnitra ze zákona povinno vést databázi migračních ukazatelů, veřejně dostupných údajů je málo. Nezdá se, že by byl k dispozici ucelený soubor statistik o zadržených imigrantech nebo o nákladech na detenční operace. Poslední dostupné údaje z MYLA ukazují, že během roku 2016 bylo zadrženo ne méně než 438 osob, přičemž v každém okamžiku roku bylo zadrženo v průměru 20-30 osob. Tyto údaje však nejsou založeny na systematickém sběru dat. Čísla, která dříve uváděly organizace HRW a CPT, poskytují pouze momentky v daném období.

ZADRŽOVACÍ INFRASTRUKTURA

V Bývalé jugoslávské republice Makedonie existuje pouze jedno oficiální zadržovací středisko, a to „Přijímací středisko pro cizince“ (Прифатниот центар за странци) v Gazi Baba. Toto středisko je specializovaným zařízením pro zadržování přistěhovalců, které provozuje policie pod vedením ministerstva vnitra. Zdá se, že žádná další oficiální místa pro dlouhodobé zadržení neexistují, ačkoli k velmi krátkodobému zadržení osob bez státní příslušnosti slouží řada zařízení, včetně policejních stanic a letištních kontrolních místností. V blízkosti makedonských hranic však existuje řada ad hoc detenčních míst, tzv. tranzitních center.“ Existují zprávy, že tyto ad hoc tábory mají být uzavřeny, ale v polovině roku 2017 se Global Detention Project nepodařilo ověřit, kdy se tak má stát.

Gazi Baba. Specializované detenční zařízení Gazi Baba je bývalá mateřská školka nacházející se na předměstí Skopje. Zařízení se oficiálně nazývá „Přijímací středisko pro cizince“, běžně se však označuje názvem předměstí, na kterém se nachází. Bylo otevřeno v roce 2007, i když budova pochází z počátku 90. let 20. století. Podle zdrojů byla budova v letech 1993-1994 využívána jako dočasné útočiště pro bosenské uprchlíky a koncem 90. let sloužila jako útulek pro oběti obchodování s lidmi. Od doby, kdy začala fungovat jako detenční centrum, byla jen málo monitorována na národní i mezinárodní úrovni. Až do roku 2014 nebyly o zařízení k dispozici žádné veřejně dostupné zprávy. Ačkoli neexistuje žádná oficiální zpráva o jeho kapacitě, neoficiální zprávy ji odhadují na 80-100 osob. Objevily se četné zprávy o policejním násilí v zařízení.

Na začátku roku 2015, kdy se stále větší počet uprchlíků snažil projít Makedonií, počet zadržených v Gazi Babě prudce vzrostl. Na vrcholu bylo v budově údajně zadržováno asi 400 osob, což je pětinásobek její předpokládané kapacity. Když v létě 2015 navštívily detenční centrum delegace organizace Human Rights Watch a skupiny právníků, nebyl jim umožněn kontakt s žádným ze zadržených. Jediným účelem návštěv bylo demonstrovat kapacitu střediska. Úředníci v té době odmítali zprávy o velkém přeplnění a tvrdili, že v daném okamžiku zde není zadržováno více než 250 osob.

Podle rostoucího národního a mezinárodního tlaku bylo v létě 2015 detenční zařízení dočasně uzavřeno. Úřady tvrdily, že dočasné uzavření bylo pouze důsledkem změny politiky, neboť zákon o azylu a dočasné ochraně byl novelizován tak, aby umožňoval 72hodinový průchod zemí. Středisko však bylo znovu otevřeno jen několik měsíců poté, co bylo uzavřeno.

Nejnovější dostupné zprávy ombudsmana, CPT a HRW poskytují podrobnosti o podmínkách zadržování v letech 2014 a 2015. Přestože od vydání těchto zpráv došlo v zařízení k rekonstrukci, podmínky popsané v těchto zprávách poskytují některé obecné závěry. Zařízení je kritizováno za to, že má špatné hygienické standardy a nesplňuje podmínky důstojného přístřeší. Podle CPT: „Celé zařízení nabízelo mimořádně špatné podmínky zadržování, pokud jde o jeho technický stav a úroveň hygieny. V jedné konkrétní místnosti v mužské detenční jednotce o rozloze 22 m2 , která neměla přístup k přirozenému světlu a větrání, byly ubytovány tři děti spolu s deseti dospělými, z nichž většina kouřila. Základní nábytek, jako jsou kovové skříně, židle a stoly, televizory a elektrické žárovky, stejně jako okna a stěny, byly vážně poškozené nebo zchátralé a již několik měsíců nebyly opraveny. Uzamykatelné prostory, které měly zadržené osoby k dispozici, byly omezeny na jednu skříň pro přibližně 20 cizinců v mužské zadržovací jednotce. Dále nebyly zadrženým osobám systematicky poskytovány příbory.“

CPT rovněž zjistil, že zařízení je zanedbané: „Všechna tři sociální zařízení v mužské detenční jednotce měla rozbité toalety a sprchové hlavice a nefunkční bojlery. Celkově přibližně 162 zadržených osob (včetně 13 nezletilých bez doprovodu) sdílelo celkem tři sprchy a čtyři řádně fungující toalety v mužské detenční jednotce střediska.“

Nezávislí pozorovatelé opakovaně uváděli, že v letech 2014 a 2015 bylo zařízení neustále přeplněné. „Počet lůžek … byl omezen na 60 pro celkem 162 zadržených osob, z nichž většina byla nucena spát na matracích nebo přímo na podlaze, často na improvizovaných místech, jako jsou schodiště a chodby přiléhající k sanitárním zařízením“. Základní potřeby, jako je světlo a aktivity, a zvláštní ubytovací potřeby pro rodiny, nezletilé bez doprovodu a oběti obchodování s lidmi, které jsou stanoveny v Pravidlech detenčního centra, nebyly splněny. Bylo zde také málo kontaktů s vnějším světem, což byl problém zhoršený nedostatečným přístupem k telefonům. „Telefonní hovory byly zaměstnanci povolovány jen zřídka a v případě problémů se spojením se zemí původu nebyly opakované pokusy povoleny. Dále byly zadrženým osobám při přijetí odebrány mobilní telefony.“ Bylo hlášeno, že jídla je málo, strava je neměnná (každý den stejné produkty) a lidé byli biti za to, že požádali o další konzervy nebo položky. Někteří zadržení uváděli, že podmínky ve středisku měly vážné důsledky pro jejich fyzickou a psychickou pohodu.

MYLA informovala o podmínkách na základě novějších návštěv zařízení. Určité zlepšení bylo zaznamenáno v červnu 2016, kdy zadržené ženy uvedly, že se někdy mohou hodinu procházet po centru za přítomnosti policisty. Toto právo je stanoveno v Domovním řádu, nicméně ve většině případů nebylo řádně dodržováno. MYLA uvádí, že telefonní hovory jsou povoleny v průměru jednou za 7-10 dní. MYLA rovněž uvádí, že zadržení si během posledních rozhovorů nestěžovali na policejní násilí. Někteří zadržení se však údajně bojí o zacházení ve vazbě mluvit. Zpráva HRW zdůrazňuje genderovou povahu policejního násilí používaného ve středisku. Nezdá se, že by se zlepšilo poskytování stravy, hygieny, lékařské pomoci a sociálního a právního poradenství.

„Tranzitní centra“ v Gevgeliji a Tabanovce. Na počátku roku 2016 rozšířila Bývalá jugoslávská republika Makedonie své detenční kapacity, když začala zbavovat osob svobody v ad hoc „tranzitním centru“ na jihu země; kromě toho začala ubytovávat osoby v nezabezpečeném tranzitním centru na severu země, v Tabanovcích. Tyto operace nejsou upraveny zákonem. Tato centra byla původně vybudována na pomoc tranzitu uprchlíků během napětí na hranicích v letech 2014-2016. Přesto se z nich od března 2016 stala polootevřená nebo uzavřená detenční centra. Po oficiálním znovuuzavření hranic se Srbskem a Řeckem uvízlo v severním táboře v Tabanovcích přibližně 1 500 osob a dalších 200 osob v jižním zařízení v Gevgeliji. Tito lidé nemají přístup k legálním cestám, aby mohli žádat o jakýkoli status.

Obě střediska mají velmi odlišný provoz: Tabanovce funguje převážně jako otevřené zařízení bez zabezpečení, kde jsou lidé důrazně vyzýváni, aby tábor neopouštěli, ale byli viděni, jak tábor libovolně opouštějí a vstupují do něj. Přestože středisko nemá přes den nikdy zavřené brány, lidé se bojí odejít ze strachu, že nebudou vpuštěni zpět.

V zařízení na jihu v Gevgeliji, které se nazývá tranzitní středisko „Vinojug“, není lidem dovoleno odcházet. Zdá se, že jde o svévolné rozhodnutí vedení tábora. Někteří lidé jsou v zařízení drženi již téměř rok bez jakéhokoli statusu, bez nevyřízených azylových případů a bez možnosti napadnout zadržení. Někteří zadržení se nechali deportovat zpět do Řecka.