Mars je stálým předmětem diskusí vesmírných badatelů po celém světě. Vyslali jsme tam desítky kosmických sond, aby ho studovaly. Někteří na něm chtějí vysadit astronauty. Planeta je právě tak daleko, že je tento sen obtížný, ale právě tak blízko, aby podnítila naši představivost. Jaké jsou tedy některé z nejdůležitějších poznatků o Rudé planetě?

1. Jaký je její význam? Na Marsu byla v dávné minulosti voda:

O tom, zda byl na Marsu život, nebo ne, se vedou debaty už celá staletí. Astronom Percival Lowell totiž chybně interpretoval pozorování „canali“ – italský výraz pro kanály – na planetě jako důkaz kanálů vytvořených mimozemšťany. Ukázalo se, že Lowellova pozorování byla ztížena špatnou optikou dalekohledu jeho doby a kanály, které viděl, byly optickým klamem. That said, several spacecraft has spotted other signs of ancient water – channels groove in the terrain and rocks that only could have formed in the presence of water, for example.“

Mars má zmrzlou vodu Dnes:

Otázka vody nás velmi zajímá, protože z ní vyplývá obyvatelnost; jednoduše řečeno, život, jak ho známe, tam s větší pravděpodobností existuje s vodou. Ve skutečnosti má nyní vozítko Curiosity na Marsu za úkol hledat obyvatelná prostředí (v minulosti nebo v současnosti). Mars má řídkou atmosféru, která neumožňuje, aby voda proudila nebo zůstávala ve velkém množství na povrchu, ale s jistotou víme, že na pólech je led – a možná i mrazivá místa jinde na planetě. Otázkou je, zda je led schopen v létě tát dostatečně dlouho na to, aby uživil nějaké mikroby.

Mars míval silnější atmosféru:

K tomu, aby mohla v minulosti proudit voda, potřebuje rudá planeta více atmosféry. Za posledních několik miliard let se tedy muselo něco změnit. Předpokládá se, že sluneční energie dopadající na atmosféru musela z její horní části „strhnout“ lehčí formy vodíku a rozptýlit molekuly do vesmíru. Během dlouhých časových úseků by se tak množství atmosféry v blízkosti Marsu zmenšilo. Tuto otázku podrobněji zkoumá sonda NASA MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN).

Mars má některé extrémní výšky a minima v terénu:

Gravitace na povrchu Marsu je pouze 37 % gravitace na Zemi, což umožňuje, aby sopky byly vyšší, aniž by se zhroutily. Proto zde máme Olympus Mons, nejvyšší známou sopku na planetě Sluneční soustavy. Podle NASA je vysoká 16 mil (25 km) a její průměr je přibližně stejný jako průměr státu Arizona. Na Marsu se však nachází také hluboký a široký kaňon známý jako Valles Marineris, podle kosmické sondy (Mariner 9), která jej objevila. V některých částech je kaňon hluboký 4 míle (7 km). Podle NASA je údolí široké jako Spojené státy a tvoří asi 20 % průměru Rudé planety.

Mars má dva měsíce – a jeden z nich je odsouzen k zániku:

Planeta má dva měsíce podobné asteroidům zvané Phobos a Deimos. Protože mají složení podobné asteroidům, které se nacházejí jinde ve Sluneční soustavě, většina vědců se podle NASA domnívá, že gravitace Rudé planety měsíce kdysi dávno vyrvala a donutila je obíhat kolem ní. V životě Sluneční soustavy má však Phobos poměrně krátkou životnost. Zhruba za 30 až 50 milionů let se Phobos zřítí na povrch Marsu nebo se roztrhne, protože se ukáže, že slapovým silám planety nedokáže odolat.

Máme na Zemi kousky Marsu:

Pamatujete si na nízkou gravitaci Marsu, o které jsme mluvili? V minulosti na planetu dopadaly velké asteroidy – stejně jako na Zemi. Většina úlomků dopadla zpět na planetu, ale část byla vyvržena do vesmíru. To odstartovalo neuvěřitelnou cestu, při níž se úlomky pohybovaly po Sluneční soustavě a v některých případech přistály na Zemi. Odborný název pro tyto meteority je SNC (Shergottites, Nakhlites, Chassignites – typy geologického složení). Plyny zachycené v některých z těchto meteoritů byly prakticky totožné s těmi, které na Rudé planetě v 70. a 80. letech 20. století odebíraly přistávací moduly NASA Viking.

Mars by nechráněného astronauta rychle zabil:

Je mnoho nepříjemných scénářů pro někoho, kdo si sundal přilbu. Za prvé, na Marsu je obvykle pěkná zima; jeho průměrná teplota je -50 stupňů Fahrenheita (-45 stupňů Celsia) ve středních zeměpisných šířkách. Za druhé, nemá prakticky žádnou atmosféru. Tlak vzduchu na Marsu je pouze 1 % toho, jaký máme (v průměru) na povrchu Země. A za třetí, i kdyby měl atmosféru, její složení neodpovídá směsi dusíku a kyslíku, kterou lidé potřebují. Konkrétně má Mars ve své atmosféře asi 95 % oxidu uhličitého, 3 % dusíku, 1,6 % argonu a několik dalších prvků.

V raném kosmickém věku jsme si mysleli, že Mars je jako Měsíc:

Všechny první sondy NASA, které prolétaly kolem Rudé planety, shodou okolností zobrazovaly místa na planetách, která měla krátery. To vedlo některé vědce k (mylnému) přesvědčení, že Mars má podobné prostředí jako Měsíc: kráterovité a prakticky neměnné. To vše se změnilo, když v listopadu 1971 dorazil k planetě na orbitální misi Mariner 9 a objevil planetu zachvácenou globální prachovou bouří. Nad prachem navíc vyčnívaly zvláštní útvary – ukázalo se, že jde o spící sopky. A jak již bylo zmíněno, Mariner 9 objevil rozsáhlé údolí Valles Marineris. To navždy změnilo náš pohled na planetu.

Mars má v atmosféře metan:

Metan lze interpretovat jako známku biologické aktivity – emitují ho mikrobi – nebo dokonce geologické činnosti. A předpokládá se, že na aktivních planetách je větší pravděpodobnost výskytu života. Otázku metanu na Marsu se tedy vědci snaží vyřešit. Shodují se na tom? Neexistuje žádná shoda. Teleskopická pozorování měla v průběhu let velmi rozdílná měření a jen málo kosmických sond bylo navrženo tak, aby tento prvek podrobně zkoumaly. Vozítko Curiosity zaznamenalo ve své oblasti desetinásobné výkyvy metanu, ale nevíme, odkud se vzal a proč k těmto výkyvům dochází.

Mars je oblíbeným cílem kosmických lodí:

O marsovskou misi se pokusilo tolik kosmických lodí, že je těžké v krátkém článku vybrat ty pozoruhodné. Jako první na Marsu přistáli v roce 1976 Vikingové z NASA; NASA je vlastně jedinou agenturou, které se dosud podařilo na planetě přistát. Mezi její další mise patří Pathfinder-Sojourner (první kombinace landeru a roveru) v roce 1997, Mars Exploration Rovers Spirit a Opportunity v roce 2004 a rover Curiosity z roku 2012. A to ani nezmiňujeme flotilu orbitálních sond, které v průběhu let mapovaly Mars ze Sovětského svazu, NASA, Evropské kosmické agentury a Indie. A v příštím desetiletí přibude ještě mnoho dalších kosmických sond.