S svou třicetiletou kariérou začal Saki bojovat podle pravidel Muay Thai a Kickboxu ve welterové a střední váze, ale později se dostal do lehké a těžké váhy.

Přestože byl často klasifikován jako zápasník s nedostatečnou velikostí pro vyšší váhy, dokázal se utkat s některými z největších plnohodnotných útočníků své éry, včetně Petera Aertse, Semmyho Schilta, Badra Hariho(2x), Remyho Bonjaského a Pavla Žuravleva, a získal velká vítězství nad bojovníky jako Tyrone Spong(2x), Nathan Corbett, Ray Sefo, Alexey Ignashov, Daniel Ghiţă(2x), Henri Hooft, Paul Slowinski, Carter Williams, Anderson Silva, Mourad Bouzidi, Melvin Manhoef, Freddy Kemayo a mnoho dalších.
V průběhu let trénoval v mnoha tělocvičnách včetně proslulé tělocvičny Cor hemmer’s ‚Golden Glory‘, ‚Mike’s Gym‘, ‚SuperPro Gym‘ a v Thajsku. Jana Pasztjerika, svého původního trenéra, považuje za člověka, který mu nejvíce pomohl v rozvoji a úspěšném postupu jako bojovník. Jan stále vede svou vlastní tělocvičnu „Sportschool Pasztjerik“ ve Schiedamu.
Saki v průběhu let trénoval v tělocvičně Golden Glory‘. Soupiska této tělocvičny se pyšnila mnoha bojovníky MMA, z nichž měl možnost pracovat například s Alistairem Overeem a Sergejem Charitonovem. Trénoval také ‚Tatsujin Dojo‘, přičemž se proslavil tím, že ho v online videu podrobil Marloes Coenan. V rámci přípravy na svůj debut v UFC pracoval v tréninkovém kempu s tureckými a íránskými zápasníky na národní úrovni a specialisty na Jiu-Jitsu.
V roce 2015 ukončil profesionální úderovou činnost, aby se mohl více soustředit na působení v MMA. V profesionálním kickboxu/Muay Thai dosáhl bilance 83 – 10 – 1, s impozantní bilancí 59 vítězství tko/ko a také 9 proher tko/ko, čímž snad vždy dostál své pověsti bojovníka, který zabije, nebo bude zabit, a miláčka publika.
Narodil se a vyrostl v nizozemském Schiedamu jako syn tureckých přistěhovalců arménského původu z okresu Selim v provincii Kaars. V deseti letech začal hrát fotbal a kickbox. Úspěchy prokazoval ve fotbale, kde nakonec dostal nabídky od velkých nizozemských fotbalových klubů, aby se zapojil do jejich talentového programu.
V 16 letech však přestal hrát fotbal závodně a začal se naplno věnovat bojovým uměním. Nejprve začínal na holandských okruzích Muay Thai, kde bojoval ve více než 30 zápasech podle těchto pravidel a během 3 let aktivního soutěžení se stal holandským, evropským a světovým šampionem. Nakonec přibral na váze a začal se účastnit zápasů podle pravidel K1.
V průběhu let se zúčastnil mnoha jednodenních turnajů, často bojoval třikrát za sebou a bojoval v mnoha promotérských organizacích včetně „K1“, „Its Showtime“ a „Glory Kickboxing“.
Dlouhý seznam jeho úspěchů zahrnuje „Glory Kickboxing Light-Heavyweight Champion“(inaugurační), „2010 K1 World Grand Prix“ 3. místo a „2008 K1 World Grand Prix“ 3. místo.
Ačkoli měl Saki za sebou slavnou kariéru v kickboxu, ve světě MMA si vody vyzkoušel jen zřídka, a to pouze v jednom zápase v roce 2005, kde prohrál s britským veteránem Jamesem Zikicem z roku 2004. Po třináctileté přestávce v tomto sportu se však Saki vrátil zpět do MMA, když podepsal smlouvu s UFC a na UFC Fight Night 117 v Saitama Super Areně si zamluvil zápas s prospektem Luisem Henriquem da Silvou. Saki si s Luisem Henriquem rychle poradil, když muže přezdívaného Frankenstein v prvním kole zákeřně knokautoval tvrdým hákem, čímž si udělal jméno a okamžitě se stal hrozbou v divizi, přestože bojoval teprve ve svém druhém zápase.
Saki se poté měl na UFC 219 utkat s Chalilem Rountreem, ale kvůli zranění kolena musel odstoupit. Zápas by pak byl přesunut na UFC 226.
Diskutuje se o tom, že Gökhanovo pravé příjmení je ve skutečnosti „Sakissian“, ale jeho předci byli spolu s mnoha dalšími tehdejšími etnickými Armény a Řeky po dobytí a pohlcení regionu Osmanskou říší Turky turkizováni.