Alice Hamiltonová prožila dlouhý a bohatý život jako průkopnice v oblasti pracovního lékařství. Narodila se v roce 1869 Montgomerymu Hamiltonovi a Gertrudě Hamiltonové v New Yorku ve státě New York a vyrůstala ve Fort Wayne ve státě Indiana. Ve Fort Wayne se jí dostalo domácího vzdělávání v izolovaném prostředí zámožné rodiny. Měla tři sestry blízké jejímu věku a jednoho mladšího bratra, přezdívaného „Quint“, protože byl pátým dítětem v rodině.

Alicino rané vzdělání bylo roztříštěné a neúplné. Kvůli otcovu nezájmu o matematiku, přírodní vědy, americké dějiny a americkou literaturu a matčině nesouhlasu s vyčerpávajícími hodinami státní školy se její raná výuka týkala téměř výhradně jazyků a klasické literatury. Brzy projevila zájem stát se lékařskou misionářkou s odůvodněním, že je to povolání, které jí umožní cestovat a přitom být užitečná. V sedmnácti letech Alice podle rodinné tradice navštěvovala školu slečny Porterové ve Farmingtonu v Connecticutu, aby si doplnila své rané vzdělání. Zde se jí dostalo toho, co později označila za „nejhorší vzdělání na světě“; učila se především memorováním témat, která již znala. Po absolvování školy slečny Porterové se Alice a její sestra Edith rozhodly, že se kvůli tenčícím se rodinným financím stanou profesionálními ženami. Alice se rozhodla pro medicínu. Později vysvětlovala: „Jako lékařka bych mohla jít, kam bych chtěla – do vzdálených zemí nebo do městských chudinských čtvrtí – a byla bych si naprosto jistá, že bych všude mohla být užitečná.“

Alice studovala jeden rok anatomii na lékařské fakultě ve Fort Wayne. poté se zapsala na lékařskou fakultu Michiganské univerzity, kde v roce 1893 získala titul. Po promoci absolvovala smršť stáží, nejprve v Northwestern Hospital for Women and Children, poté na bakteriologii a patologii v německém Lipsku a poté na John Hopkins Medical School.

Nakonec se vrátila na Northwestern University v Chicagu, kde působila na fakultě Women’s Medical School. V roce 1919 se stala první ženou na lékařské fakultě Harvardovy univerzity. V této době nebyly ženy mezi studenty vůbec přijímány. V Chicagu se zapojila do práce v Hull House, kde zpočátku vedla kliniku pro dobře narozené děti pro chudé rodiče z řad přistěhovalců. V práci v osadním domě pokračovala 22 let.

V roce 1908 byla Alice Hamiltonová jmenována do Illinoiské komise pro nemoci z povolání, první veřejné zdravotnické komise svého druhu ve Spojených státech. V roce 1911 byla jmenována na americké ministerstvo práce, kde pokračovala ve své práci. Význam Alice Hamiltonové pro pracovní lékařství a veřejné zdraví nelze přeceňovat. Zasloužila se o upozornění veřejnosti na nebezpečí oxidu uhelnatého, olova, fosforu a mnoha dalších nebezpečných chemických látek v době, kdy ještě neexistovaly zákony na ochranu pracovníků před těmito látkami. A co víc, přiměla zaměstnavatele, aby přijali humánnější a zdravější obchodní postupy. Ve své autobiografii podrobně popisuje, jak bez jakýchkoli formálních pravomocí změnila názor zaměstnavatelů, jako byl Edward Cornish, který nevěřil, že se jeho dělníci otravují olovem, dokud Alice Hamiltonová osobně nevyšetřila životy bývalých dělníků z řad přistěhovalců, kteří zemřeli, tím, že vyhrabala jejich nemocniční záznamy a vyslechla jejich manželky.

Po dlouhém životě, kdy se zasazovala o veřejné zdraví a ochranu chudých, Alice Hamiltonová zemřela v roce 1970 ve věku 101 let. Každý lékař zabývající se ochranou zdraví při práci a odborník na veřejné zdraví dnes vděčí za mnohé vášnivé, obětavé a průkopnické práci Alice Hamiltonové.

Bibliografie:

Alice Hamiltonová, Exploring the Dangerous Trades: (Boston, Mass. : Northeastern University Press, 1985).

Obrázek:

„Alice Hamilton student portrait,“ ca. 1893, University of Michigan Student Portraits.

Obrázek:

„Alice Hamilton student portrait,“ ca. 1893, University of Michigan Student Portraits.