NYAYA-SHASTRA

Nyaya-Sastra založil Gautama Rishi. Napsal 521 súter. Tyto sútry jsou rozděleny do 5 částí s 10 kapitolami a 80 podkapitolami. Mnoho autorů napsalo komentáře k jeho učení, interpertovalo jeho myšlenky a přidávalo nové. Nyaya doslova znamená logika. Používá se jako samotná logická metoda, nejen k popisu systému strukturovaného podle pravidel logiky.

Učení Nyaya uvádí, že utrpení lidské existence je způsobeno koloběhem smrti a znovuzrození. K opětovnému zrození dochází v důsledku činů nebo skutků vykonaných v předchozích životech. Příčina jednání spočívá v tom, že máme jak touhu po příjemných zážitcích, tak přání vyhnout se nepříjemným. Přání a nechuť pramení z neznalosti pravé podstaty lidské Duše a jejího vztahu k tělu i k ostatním objektům stvoření.

Pravdivé poznání existence Duše jako bytosti, která se neliší od ostatního stvoření, rozptyluje nevědomost. Odstranění nevědomosti mění touhu a nechuť ve štěstí (Ánanda) a poskytuje osvobození od karmy. Tímto způsobem vede poznání k ukončení znovuzrozování a utrpení lidské existence.

Poznání lze získat prostřednictvím pravdivých zdrojů vnímání:

a) POZOROVÁNÍ
b) POROVNÁNÍ
c) DEDUKCE
d) UČENÍ OD MISTRA

Následuje podrobné vysvětlení pravidel induktivní a deduktivní logiky spolu s příčinou a důsledky. DVANÁCT OBJEKTŮ VNÍMÁNÍ JE:

1. Duše, odlišná od lidské mysli a těla a všech ostatních stvořených objektů.
2. Intelekt neboli Buddhi, atribut Duše, nikoli mysli.
3. Pět smyslových orgánů vnímání: vidění, slyšení, cítění čich a chutnání.
4. Pět smyslových objektů: éter, vzduch, oheň, voda a země.
5. Pět dovedností styku jednotlivých smyslových orgánů s objekty smyslů:
   • slyšení éteru ušima
   • dotek vzduchu na kůži
   • vidění ohně očima
   • ochutnávání vody jazykem
   • čichání země nosem
6. Lidské tělo se skládá z pěti objektů smyslů: Země, Voda, Oheň, Vzduch, Éter.
7. Karma neboli skutky.
8. Pozitivní nebo negativní výsledky činů.
9. Přání a odmítnutí (Raga a Dvesa).
10. Reinkarnace
11. Náboženství
12. Realizace

Tento systém indické filozofie uznává existenci Boha jako Stvořitele vesmíru. Vesmír musí mít stvořitele jako každý jiný objekt. Principiálním tématem je realizace pravé podstaty lidské Duše (Átma). Bůh neboli Paramátma je odlišný od těla a ostatních stvořených věcí a je považován za všudypřítomného a všeprostupujícího. Tento princip podrobně popisuje atomovou teorii Hmoty.

VAISHESHIKA – ŠASTRA

Kanada Rishi

Založil Kanada Rishi. Napsal 100 súter rozdělených do 10 částí o 20 kapitolách. Následovalo mnoho komentářů a výkladů. Jeho původní myšlenky byly rozšířeny o další sútry. Název vaišéšika má původ ve slově višéš = rozdíl. Znamená různé části, na které lze rozdělit lidskou Duši a předměty.

Cíl této filozofie je podobný cíli Nyaya Shastry. Spása od utrpení přichází skrze osvobození od znovuzrození, přání a nevědomosti.

Tato škola také uznává existenci Boha neboli nejvyšší Duše, která prostupuje celým vesmírem. Učení tohoto systému se zaměřuje na realizaci pravé podstaty Duše jako odlišné od všeho stvořeného.

Kanada se nezabývá tolik logickými vysvětleními jako Gautama, snaží se vykládat věci spíše z vědeckého hlediska. Říká, že čas, prostor a Duše jsou vnější. Soustředěním mysli na Duši je možné dosáhnout osvobození, všech druhů nadpřirozených sil a poznání Skutečnosti, stejně jako poznání světských záležitostí a událostí.

SANKHYA – SASTRA

Kapila Acharya

Jeho zakladatelem je Kapila Acharya, ale jeho původní díla se ztratila. Slovo „sankhja“ znamená číslo (šifra). Tato filozofie pojednává o 25 prvcích. Podle tohoto systému je znalost 25 prvků vesmíru nezbytná k překonání utrpení naší existence a rozdílu mezi dvěma těmito prvky: PURUŠA (neboli duše) a PRAKRITI (neboli příroda). Sankhjův způsob myšlení zní:

Když jsme schopni analyzovat prvky, z nichž se skládá celý vesmír, dojdeme k závěru, že naše pravé Já se zásadně liší od zbytku světa, včetně těla a mysli. Když pozorujeme přirozené přírodní zákony v celém vesmíru, automaticky se stáváme lhostejnými k tělesnému a duševnímu utrpení, které je příčinou problémů v lidské existenci. Podle Sankhyi existují dvě vnější skutečnosti:

1. duše neboli PURUŠA, vědomý vnější všepronikající pozorovatel vesmíru,
2. příroda neboli PRAKRITI, příčina stvoření.

V celé přírodě existují tři GUNY (kvality):

1. SATTVA představující čistotu, přirozenost, harmonii, rytmus a vše dobré,
2. RAJAS symbolizující přání, chamtivost, egoismus a egocentrismus,
3. TAMAS znamenající nevědomost, hloupost, temnotu a lenost.

Vše je připisováno těmto třem přírodním silám. Před stvořením jsou ve stavu rovnováhy. Nejprve vzniká pět prvků a z těchto sil se pak spojením PURUŠY (duše) se třemi GUNAMI (kvalitami) vyvíjejí všechny vnímající i nevnímající bytosti. PRAKRITI – příroda je ve svém neprojeveném stavu v dokonalé rovnováze s těmito třemi Gunami. Stvoření znamená přeměnu přírody, PRAKRITI, v procesu vývoje z neprojeveného do projeveného stavu. Vývoj probíhá krok za krokem, od jemné k hrubší hmotě. Rozpad vesmíru probíhá opačným směrem – hrubá hmota se stává stále jemnější. Jako první vznikla nejjemnější a nejjemnější hmota. Tato skutečnost vysvětluje nadřazenost SATTVA GUNA. První stvořené objekty se nazývají MAHAT, což je přechod mezi neprojevenou přírodou a projeveným světem. Nazývá se BUDDHI neboli „důvod“ stvoření. Původní důvod není indivduální, spíše univerzální. Stvoření se vyvinulo z MAHAT – Univerzálního důvodu za AHAMKARA – ega neboli rozdělené individuální bytosti. PRAKRITI se přeměnil v MAHAT a MAHAT v AHAMKARA. Pak přišla mysl a pět prvků. Ty se projevily podle posloupnosti projevů od nejjemnějšího prvku (Éter) po nejhrubší (Země). PRAKRITI se neprojevuje. MAHAT je projevená napůl, pět prvků a stvoření jsou projevené. AHAMKARA, mysl a smysly, jsou projevené, ale nejsou fyzicky hmotné jako všechny ostatní objekty vesmíru.

Podle tohoto filozofického systému je PRAKRITI, příroda, příčinou stvoření a PURUŠA, duše, je pouze pozorovatelem tohoto procesu. Puruša se podílí na stvoření pouze prostřednictvím spojení s přírodou (PRAKRITI), která obsahuje všechny živé bytosti a hmotu.

Pětadvacet prvků filosofie SANKHYA je:

• PURUŠA – Duše, všepronikající
• PRAKRITI – Příroda
• MAHAT – Univerzální inteligence
• AHAMKARA – Ego, individuální existence, sebevědomí
• INDRIYAS – Smysly vnímání a jednání. Jedenáct INDRIYAS je:
  • MANAS – Centrální smyslový orgán neboli Mysl. MANAS řídí INDRIYAS – smyslové orgány prostřednictvím smyslového podvědomí.
  • Pět smyslů vnímání (Jnana Indriyas):
    1. oči – Caksu – vidění
    2. uši – Srotra – slyšení
    3. kůže – Tvak – pociťování
    4. smysly vnímání (Jnana Indriyas):
    1. oči – Caku – vidění
    2. uši – Srotra – slyšení
    3. nos – Ghrana – čichání
    5. jazyk – Jihva – ochutnávání
  • Pět smyslů činnosti (Karma Indrija):
    1. ústa – Vani – řeč
    2. ruce – Pani – činnost
    3. nohy – Pad – pohyb
    4. rozmnožovací orgány – Upastha – plození
    5. Vylučovací orgány – Guda – vylučování
• Pět MAHA-BHUT (vnímatelných prvků) má kvalitu Tamas:
  • Akasha – éter
  • Vaju – vzduch
  • Tejas – oheň
  • Apas – voda
  • Prithvi – země
    Pět Bhút v kombinaci s pěti Jnana-Indriyas má za následek 25 zdánlivých podob zřetelně oddělených forem ve vesmíru.
• Pět TANMANTRŮ (jemných prvků) jsou druhy vnímání předmětů a hmoty prostřednictvím smyslových orgánů. Mají kvalitu sattvy:
  • Sabda – Zvuk éteru ušima
  • Sparsa – Dotek vzduchu na kůži
  • Rupa – Zrak ohně očima
  • Rasa – Chuť vody jazykem
  • Gandha – Čich země nosem

PURUŠA, PRAKRITI, MAHAT, AHAMKARA, 11 INDRIYAS, 5 BHUTAS a 5 TANMANTRAS tvoří 25 prvků tohoto filozofického systému. PURUŠA je živý, vědomý, věčný, nekonečný, neměnný, pozorovatel a poživatel stvoření. Aniž by byla jeho stvořitelem, stojí PURUŠA nad třemi GUNAMI: Sattvou, Radžasem a Tamasem. PRAKRITI je věčná a neomezená, obsahuje hmotu a také živé bytosti, vytváří vesmír prostřednictvím svého spojení s PURUŠOU.

Lidské tělo se skládá ze dvou pochev (obalů):

1. jemné tělo, které se skládá z MAHAT, AHAMKARA, 11 INDRIAS a 5 TANMATRAS.
2. Hrubé tělo, skládající se z 5 BHUTAS – země, vody, ohně, vzduchu a éteru.

Jemné tělo neumírá a stejně jako Duše i ono odchází spolu s ATMA do jiného těla. Pouze hmotné (hrubé) tělo umírá, tj. opět se rozpouští do 5 prvků, které byly jeho původem.

Velmi důležitým aspektem v systému filosofie SANKHYA jsou tři GUNY. Dokonalá rovnováha mezi GUNAMI existuje před stvořením v PRAKRITI. Po stvoření se tyto kvality či síly projevují v různých kombinacích v člověku. Podle spojení těchto tří kvalit vznikají četné vlastnosti. Pokud převažuje SATTVA, hovoříme o dobré povaze. Převažuje-li TAMAS, výsledkem je špatný charakter. Kvalita vědomí každé jednotlivé bytosti závisí na tom, jak se kvality tří gun spojily.

YOGA-SHASTRA PATANJALIHO

Tjeho systém založil Riši PATANJALI. Napsal 195 súter, rozdělených do 4 částí. Stejně jako myšlenková škola Sankhya psal o 25 prvcích a navíc o jednom dalším – Bohu. PATANJALI uznával nutnost znát těchto 25 prvků, ale šel ještě dál. Podle jeho učení je možné odpoutání Duše od přírody (které je nezbytné, aby bylo možné osvobodit se od utrpení). Tohoto cíle je možné dosáhnout praktikováním jógových technik, jako je koncentrace a meditace, jak je podrobně popsáno v jeho sútrách. PATANDŽALI rozebírá a zkoumá různé stavy mysli podle toho, která guna převažuje:

• dobrá neboli SATTVIC
• smíšená neboli RAJASIC
• špatná neboli TAMASIC

Tyto tři guny existují v každé individuální bytosti. Popisuje techniky k dosažení jednobodového soustředění a klidu mysli. Hovoří o překážkách na cestě. Píše o postupném vývoji duchovního vývoje a o svém úsilí na cestě seberealizace. PATANDŽALI definuje JÓGU jako techniku k ovládání činnosti mysli. Učí, že mysl nelze zklidnit, dokud mysl a její činnost důkladně neovládneme. Tento stav je nezbytný pro spásu. K dosažení této kontroly mysli existuje mnoho překážek, jako je nemoc, pýcha, ztráta nadšení, neschopnost soustředit se, nenasytnost, chamtivost, deprese atd. Stoupenci jeho učení by měli denně praktikovat soustředění a meditaci v božské ctnosti, aby dosáhli vytouženého cíle. Pataňdžali jmenuje dvě velmi účinné „zbraně“ k překonání překážek na cestě: ABHYAS neboli neustálé cvičení soustředění bez ohledu na obtíže a VAIRAGYA, neustálé cvičení vyrovnanosti vůči plodům činů a nepřetržité úsilí navzdory opakovanému neštěstí. PATANJALI přesně popisuje a poučuje, jak dosáhnout ovládnutí mysli regulací a konečným zastavením dechu. Poskytuje pravidla a předpisy, jak žít svůj život, návody na správnou meditační polohu, na techniky ovládání dechu a na různé objekty soustředění, např. na Boha, anahat čakru, adžnu čakru nebo sahasrár čakru.

Popisuje zkušenosti a účinky soustředění a meditačních cvičení. PATANJALI hovoří o četných nadpřirozených schopnostech dosažených cvičením koncentrace a meditace, jako je poznání minulosti, přítomnosti a budoucnosti, čtení myšlenek, ovládání hladu a žízně, uvědomění si svého pravého Já atd. Až nakonec dojde k osvobození Átmy. PANTANJALI varuje před věnováním přílišné pozornosti těmto nadpřirozeným nebo psychickým silám. Egoistické uplatňování těchto sil brání osvobození (které je jediným cílem) pravého BHAKTA (oddaného).

PATANJALI popisuje stav vědomí dosažený soustředěním a meditací takto:

• klidná mysl – díky soustředění na určitý objekt nebo
• na nejvyšší úrovni mysl částečně zastaví svou činnost a je zcela pod kontrolou.

MIMANSA-ŠASTRA

Riši Džajmini napsal přes 1000 súter rozdělených do 12 kapitol. Podle jeho filozofie je jedinou možností, jak překonat utrpení, správné praktikování obřadů popsaných ve VEDÁCH. Védy pro něj představují neměnnou pravdu a autoritu. Praktikování obřadů VEDY bez touhy po výsledku vede k osvobození od znovuzrození. Proto tento filozofický systém vykládá pravidla obřadů a vysvětluje jejich přesné praktikování. Stejně jako v Nyaya Shastře vysvětluje zdroje pravého poznání, tj. pozorování, slyšení od druhých, vyvozování analogií a učení mudrců. Stejně jako ve Vaišéšika šástře jsou zde texty o různých druzích a kvalitách hmoty a předmětů – jejich funkcích, podobnostech a rozdílech. Stejně jako předchozí díla hovoří o těle, mysli, Duši, živlech a smyslech. Zvláštní hodnota je přisuzována zvuku. Základem jeho filozofického systému je neomylná realita zvuku, kterou představují slova véd. Tato škola uznává zákony KARMY a znovuzrození, avšak Bůh zde není zmíněn jako v sankhyi. Osvobození se očekává jako výsledek věrného plnění obřadů z Véd. Tyto obřady je třeba vykonávat s dokonalým vědomím povinnosti a bez touhy po jejich plodech. Osvobození zde znamená dokonalé, vědomé štěstí díky realizaci pravého Já.

VEDANTA-SHASTRA

Veda = Védy; Anta = konec.

Vedanta má dva významy:

1. Vědění přesahující Védy (sahající za Vedy)
2. Podstata Véd.

Vedanta znamená konec, dovršení nebo dokonalost poznání.

Filosofická škola byla založena VED-VYAS. Napsal 555 súter rozdělených do 4 kapitol. Pro lidi existuje jediná možnost, jak se osvobodit od utrpení existence, kterou je podle jeho učení pravdivé poznání Boha, člověka, vesmíru atd. uvedené ve VEDÁCH a UPANISHADÁCH.

Škola VEDANTA se dělí na tři části podle toho, jak nahlíží na vztah mezi Bohem a vesmírem:

1. Absolutní monismus neboli Advaita
2. Relativní monismus neboli Višista Advaita
3. Dualismus neboli Dvaita

Advaita

neboli absolutní monismus uznává Boha jako jedinou skutečnost v kosmu a celé stvoření (vše stvořené) považuje za neskutečné. Neexistuje nic jiného než jeden nekonečný BRAHMAN. Stvoření se nám jeví jako skutečné v důsledku naší nevědomosti a tento omyl je nám okamžitě zřejmý, jakmile nevědomost rozptýlíme. Jedním z nejvýznamnějších představitelů této filozofie byl ŠANKARAČÁRJA, který žil v 8. století po Kristu. Podstatu filosofie VEDANTA vyložil ve svém díle „Viveka čudamani“ – Klenot rozlišování.

Višista-Advaita

neboli relativní monismus uznává Boha jako platnou skutečnost, ale za skutečnost uznává dva další principy: mysl a přírodu (i když je považuje za dva aspekty jednoho). Nejvýznamnějším představitelem tohoto systému byl RAMANUJA ze 13. století.

Dvaita

nebo dualismus, postuluje oddělení Boha a vesmíru. Tato škola učí, že lidská Duše, jakkoli se může Bohu přiblížit, se s ním nikdy nemůže spojit. Mysl a příroda jsou dvě skutečnosti oddělené od Boha. Velkým filosofem této školy byl MADHURA-ACHARYA ze 14. století.

Písma ADVAITY se vyznačují brilantní logikou a přiléhavými důkazy. Relativní monismus je jakýmsi kompromisem mezi ideální logikou a omezeným lidským poznáním. Dualistická škola je výrazem oddanosti Bohu. Přes existující rozdíly se všechny tři školy drží základního učení VÉD a UPANISHAD.

Filozofie védánty je poslední a nejrozšířenější ze šesti filozofických systémů v Indii. Védy odmítly učení sánkhjů, že stvoření se děje prostřednictvím PRAKRITI (přírody) a jejího spojení s PURUŠOU (duší). S odkazem na VÉDY a UPANISHADY vysvětluje, že vesmír byl stvořen Bohem a přímo z něj za pomoci Jeho božské MAYY.

Mnoho filozofů napsalo komentáře a výklady k Védantě. Nejvýznamnější je ten od ŠANKARAČÁRY. Šankaráčárja přijal teorii absolutního monismu – ADVAITA. Pro něj existuje pouze jediná skutečnost – Bůh. Vesmír a celé stvoření jsou neskutečné. Jako skutečné se jeví pouze díky moci božské Máji neboli Iluze. Stvoření světa Bohem a z Něho lze přirovnat k oné analogii pavoučí sítě. Pavouk ve svém vlastním těle vytváří látku pro pavučinu. Nevědomost způsobuje náš omyl, když si myslíme, že vesmír je skutečný. Je to podobné situaci, kdy se někdo dívá na provaz na zemi a vidí v něm hada nebo vidí v zrcadle vodu.

Poznání neboli vnímání Boha sjednoceného se stvořením lze dosáhnout následujícími třemi technikami:

1. Studium nebo poslech Svatých písem
2. Meditace o pravdě v těchto dílech
3. Samádhi neboli duchovní sjednocení. V tomto stavu je Pravda vědomě zakoušena a realizována.

Vedanta dává přesný návod k očistě mysli, která umožňuje realizaci nejvyšší Pravdy, Boha a vesmíru. Dodržování těchto pokynů vede k Osvobození.

.