Nebojte se chyb. Žádné se nevyskytují. – Jazzová legenda Miles Davis

Dnes večer pro mě znamená maturitu:

Na osmitýdenní kurz improvizační komedie, který pro mě byl výzvou, vyvolal ve mně paniku a nakonec mě – alespoň trochu – osvobodil od mnoha obav a zábran, které mi mohou bránit v tom, abych něco dokázal.

Na kurz jsem sotva chodil kvůli zájmu stát se profesionálním komikem. Chtěl jsem se jen osobně a po hlavě ponořit do některých procesů, o kterých vím, že jsou klíčové pro špičkový výkon a celkový úspěch v práci i v životě. Ukázalo se, že většina mých spolužáků z improvizačního kurzu tam byla z podobných důvodů „profesního růstu“.

Pomohlo mi, že jsem měl mimořádně nadaného učitele, Keitha Saltojanese, který se velmi podobal Milesi Davisovi. Keith se nepozastavoval nad žádnými chybami mými ani mých spolužáků, místo toho viděl v každém nešikovném okamžiku odrazový můstek k úžasným a zábavným novým možnostem. Měl téměř nadpřirozenou schopnost nebýt z nás zklamaný a naopak nás povzbuzovat k tomu, abychom stále více riskovali. (Minulý týden si také našel čas na překonání Guinnessova rekordu v nejdelší improvizační show všech dob, která trvala nemožných 150 hodin).

Již dříve jsem psal o tom, jak úspěšní sportovci a umělci dosahují „zóny“ při vrcholném výkonu. Obvykle jde o to, že se „dostanou z hlavy“ – tím, že si vybudují dovednosti, jak vypnout aktivní, racionální část mozku a naučit se fungovat na základě instinktu.

Zdokonalení těchto dovedností vyžaduje několik věcí:

• Soustředit se na proces, ne na výsledek.

• Dovolit stresu a motýlům, aby byly palivem pro výkon, ne překážkou.

• A cvičit, cvičit a ještě jednou cvičit, dokud jejich mozek a tělo nebudou zpaměti vědět, jak s jistotou reagovat, když se na ně vrhne něco nového.

Ve městě, jako je Los Angeles, kde žiji, jsou všude v okolí k dispozici kurzy improvizace a jsou běžné i ve většině dalších velkých měst. Jsou to fenomenální zdroje pro profesionály všeho druhu. A i když nemůžete najít kurz, který by vám vyhovoval, můžete zvážit vytvoření vlastní skupiny podporujících přátel a kolegů, kteří si navzájem dají svolení k procvičování improvizačních dovedností.

Existuje několik praktických důvodů, proč vám improvizace může pomoci.

Především potřebujeme protilátky proti novému, „asynchronnímu“ světu, ve kterém všichni žijeme. Jsme zvyklí dostávat textové zprávy a příspěvky na sociálních sítích a pak na ně reagovat ve svém volném čase. Tato umělost poškozuje naši schopnost navazovat vztahy se skutečnými lidmi v daném okamžiku. Improvizace vás vytáhne z tohoto asynchronního světa virtuální reality a přenese vás do úžasného světa vysoce energické, bezprostřední interakce mezi lidmi.

Za druhé, improvizace nás učí zmírnit naše zaměření a zvýšit naši pozornost, abychom mohli dobře reagovat na překvapení. Pokud jste v kruhu lidí a hrajete hru se slovními asociacemi, jeden člověk může říct „lžíce“, další „vidlička“ a další „nůž“. V tuto chvíli si možná myslíte, že hra na slovní asociace se bude týkat stolování nebo jídla, a možná vás začnou napadat příbuzná slova. Pokud však další osoba řekne v reakci na slovo „nůž“ slovo „zbraň“, musíte být schopni okamžitě přejít k asociaci se zbraní a nikoliv s jídlem. Uvědomíte si, že přemýšlení a analyzování, které jste dělali předtím, bylo ztrátou času – a to je dobrý způsob, jak se naučit, jak se dostat z hlavy a prostě být v daném okamžiku.

Přemýšlejte o tom na praktické úrovni:

Zatřetí, improvizace nás učí trpělivěji naslouchat a reagovat pomaleji, než jsme možná zvyklí. To nám umožňuje být přítomni kolegům a přátelům způsobem, jakým jsme možná nikdy předtím nebyli. Skáčete lidem do řeči dřív, než domluví? Přestaňte to dělat. Jednou z nejsilnějších lekcí, kterou jsem si odnesl ze Saltojanova kurzu, je, že musíte nechat druhého člověka dokončit jeho větu, protože může skončit překvapením, které vše posune novým směrem. Přinejmenším si toho ostatní všimnou a ocení, jak jim skutečně nasloucháte.“

Čtvrté a poslední: Hodina improvizace je jedním z mála míst v životě, kde máte povolení skutečně „selhat“ beze strachu. Z definice experimentujete a zkoušíte věci bez posuzování. Pro ty z nás, upjatých lidí, kteří cítí potřebu říkat nebo dělat dokonalé věci, příliš často zamrzneme v křeči a neřekneme nebo neuděláme nic. To není zrovna vrcholný výkon. Práce na budování našich improvizačních svalů je mocnou protiváhou, která může pomoci v každé profesní situaci.

Improv vyžaduje odvahu – ale ne tak velkou, jak si možná představujete, zejména když si uvědomíte, jak moc jsou všichni kolem vás na stejné lodi.

Sledujte mě na Twitteru nebo LinkedIn.